|
|
13/11/08 JAHODY PO ANGLICKU ANEB PŘESPŘÍLIŠ HORKÝ SRPEN…
Filmová premiéra: 13. listopadu vstoupí do kin nový český film Anglické jahody. Dítě režiséra Vladimíra Drhy a scénáristy Martina Šafránka nastiňuje za pomoci dobových černobílých materiálů skutečnost dvou srpnových dnů, které se výrazně vryly do minulosti Československa. Po Hřebejkových Pelíškách se jedná o další ztvárnění sovětské okupace coby filmového námětu. V „jahodách“ ale příjezd vojsk Varšavské smlouvy sehraje mnohem větší a vlivnější roli.
„Srpnové dny roku 1968 se v české kinematografii neobjevovaly příliš často,“ říká režisér Vladimír Drha.„Nepočítáme-li normalizační agitky, byl „osmašedesátý“ součástí českých filmů až v devadesátých letech, spíš ovšem jako pozadí, historická danost nebo ornament. Tento scénář využívá historického dne 21. srpna jako dramatické situace, jako důvodu civilního psychologicko-milostného dramatu,“ dodává režisér.
Dvacátý srpen 1968. Předvečer velkých změn a proměn. Tomáš Sinek (Ivan Lupták) tráví svůj poslední večer před odjezdem do Anglie se svými spolužáky v Davli. V hospůdce, kde se mihne i autor dvou stěžejních písní filmu Tomáš Klus, mladí studenti bujaře oslavují a Tomáš dobývá srdce Táni (Marie Štípková). Rodí se ústy režiséra „(ne)milostný vztah“, od kterého ale každý z protagonistů očekává něco zcela odlišného.
Tomášovi zpřetrhá plány následující den, 21. srpen. Na nádraží potkává jen opuštěný perón a průvodčí oznamující mu, že vlaky nejedou a nepojedou. Tomáš se s klidným srdcem vrací za Táňou a společně odjíždějí na chatu poblíž Davle. Do cesty a do života se jim zamotává ruský zběh Lebeděv (Alexej Bardukov) milující básníka Jesenina a snící o slunné pláži v Biarritzu. Mladý pár má nyní v rukou jeho budoucnost…
„Osudy těch hrdinů by se vyvíjely úplně jinak, kdyby nebylo 21. srpna. Jsou to dva mladí lidé, kteří vlastně pro sebe moc neznamenají. Ona je možná těhotná, ale ne s ním, on zase panic, který cítí povinnost o panictví přijít, ale trochu má strach. A jejich vztah-nevztah se víc projeví v situaci, kde se ocitnou v úzkých – mají na krku ruského dezertéra,“ komentuje Drha.
Milostný příběh není jedinou dějovou linií. Další je osud Tomášovy rodiny. Otec (Viktor Preiss) zde ztvárnil „typicky netypického člověka své doby“ snažící v každé skřípající situaci udělat cokoliv – od falšování lístků na potraviny až po tisk protirežimních letáků – nehledě na to, jestli je to ku prospěchu nebo nikoli. A i když se už několikrát zklamal, pobyl si ve vězení, příjezd Rusů mu vlévá do žil novou krev. Hysterickou a ubrečenou matku si tu střihla Pavla Tomicová a rodinný kruh uzavírá postava babičky (Nina Divíšková), které se během těchto 2 dnů hroutí celý její „socialistický ideál“. Pouze dokreslující charakter má třetí dějová linie: Příběh dvou malých kluků, kteří si nebezpečí přítomnosti sovětských vojáků neuměli představit a možná až příliš tvrdě na to doplácí.
Vladimír Drha obsadil do titulních rolí mladé studenty DAMU, pro Marii Štípkovou i Ivana Luptáka jsou jejich postavy první velkou filmovou zkušeností. Není proto divu, že oba herecké výkony postrádají trochu přirozené uvolněnosti a dialogy místy působí upjatě. Stát před kamerou není žádná hračka. „Jelikož jsme do tohoto filmu vstupovala jako natáčením téměř neposkvrněná, dělalo mi ze začátku značné obtíže neodcházet ze záběru, nekrýt partnera, najít si dobré světlo a mluvit tak, aby to zvukař mohl dobře snímat – prostě takové ty základní praktické věci. A vůbec nejtěžší na tom všem bylo sesynchronizovat tohle všechno a ještě při tom vypadat co nejpřirozeněji. Takže pokud ve filmu budu někdy vypadat, že usilovně něco počítám, nehraju zamyšlenost, prostě jen počítám kroky, abych neutekla ze záběru…,“ říká Marie Štípková. O dokonalém splynutí s postavou můžu mluvit v případě Alexeje Bardukova. Režisér se trefil do černého, Bardukovo snílkovství a klukovství z něj čiší.
Anglické jahody během necelých dvou hodin volně proplují, ale skončí otevřeně. Nevynáší soudy nad sovětskou okupací, nehodnotí ji. Faktem pouho pouze zůstává, jak 21. srpen zamával životy všech filmových postav a proměnil jejich pohled na svět. Jistou symboliku můžeme najít i v pěticípé hvězdě ležící v popelníku…
Alžběta Jílková
|
|
