FÍGLE: PŘECEŇOVANÁ FILMOVÁ POHODA

Filmová premiéra: Ke spoustě věcí můžete využívat různorodé triky. Když si třeba nevíte rady s napsáním perexu k filmu Fígle, začnete mluvit o tom, že ke spoustě věcí můžete využívat různorodé triky. Nebo upozorníte na to, že zmiňovaný polský titul asi také musel využít nějakých lstí. Proč on?

Snímek Fígle polského producenta, scénáristy a režiséra Andrzeje Jakimowskiho získal celou řadu ocenění. Dá se celkem pochopit, že ho na první místa šoupnuli hodnotící v domácích soutěžích, jenže ceny poroty dostal například také na festivalu v Miami nebo Sao Paulu. Ústřední protagonista Damian Ul vyhrál kategorii „Nejlepší herecký výkon“ dokonce až v Tokiu. Avšak jsou všechna ta vítězná tažení na místě? Opravdu jde o chvályhodný kousek, vymykající se z ostatní festivalové (tj. většinově intelektuálské) produkce?

Asi se dá snadno odvodit, že osobně se k tomuto názoru nepřikláním. Fígle vypráví v prvním plánu příběh o malém šestiletém Stefkovi, který vyrůstá se svojí sestrou Elkou u své matky. Stefek nezná svého otce, ale hrozně rád by to změnil. Má s ním jen nepříliš přesvědčivou fotografii, podle které si přesto usmyslel, že muž často přestupující na místním nádraží je právě jeho tátou. A tak ho sleduje a snaží se ho vmanipulovat zpět ke své mámě. Klučina totiž pevně věří, že osud se dá ovlivnit, pakliže mu trochu pomůžete. Jeho osmnáctiletá sestra oproti tomu zastává názor celkem prozaičtější. K tomu, aby se něco splnilo, stačí jen sedět, nic nedělat a dívat se.

Mezinárodní trailer s anglickými titulky

V souvislosti s tímto rozkolem sledujeme ony fígle, ke kterým nabádá název snímku. Když například Stefek vyhazuje obal od hamburgeru, udělá to, co každý - hodí ho k dalším odpadkům. Dospívající ségra na to reaguje tak, že balíček s kusem jídla pouze položí na zem. Za chvíli dorazí chlapík se psem, kterému maso zavoní, postupně se sáček dostává k bezdomovci a následně se přemístí do koše. Voilá, práce hotova.

Tyto finty jsou celkem zábavné, jenže je jich za a) málo, za b) více než jednorázově se s nimi nepracuje. Během devadesáti minut se některé situace neustále opakují, bohužel se opravdu jen tak letmo nahodí a bez jakékoliv pointy ukončí. Najde se tu jistá poetičnost v rámci nudných letních dní, kdy se zápletka odehrává, pořád však jednotlivé minipříběhy nemají pořádný smysl v rámci celku. Překvapivě i základní linie s návratem muže k matce není nikterak rozvinutá. Mamča je totiž upozaděna natolik, že to většinu času beztak vypadá, že děti jsou už dlouhou dobu sami.

Krátký trailer v polském znění

Je celkem sympatické, že Andrzej Jakimowski na nic zvlášť okatě neupozorňuje a informace sděluje jen tak mimochodem, ale z takového stylu nezvládá vypumpovat žádné emoce. O hrdinech se nic opravdu blízkého nedozvíte, kvůli čemuž se o jejich peripetie ani zvlášť nezajímáte. A přitom se z nudných a přirozeně se tvářících dnů silné pocity dostat mohou, což dokázal třeba Boro Drašković v Horoskopu. Podobné schéma jako Fígle s ústředním pohledem malého kluka na svět měl také Otec na služební cestě Emira Kusturici, přičemž nutno podotknout, že šlo o mnohem atraktivnější pohled.

Přesto se rozhodně nedá mluvit o tom, že by snímek Fígle byl špatným filmem. Výkon hlavního protagonisty Damiana Ula přesvědčí každého o jeho mladistvém talentu, který se dá přirovnat k podobně milému Andreji Chalimonovi z Kolji. Také kamera dělá z polské vesničky nádherně kouzelné místo. Dojem z výsledku se přesto nachází pořád kdesi v mlze, kde jsou věci matné a celkem i prázdné. A mezi takovými rapidně klesá chuť hledat vytříbené kousky.
Místa a časy projekcí najdete tady

Martin Čuřík