Článek o výstavě a ukázky exponátů najdete tady

od 1.11.2008 do 31.5.2009
Pražský hrad - Nejvyšší purkrabství 

Otevírací doba
Denně (i přes svátky) od 10:00 do 18:00 hodin

Vstupné
Dospělí 220 Kč
Zlevněné vstupné 160 Kč
Studenti do 26 let
Senioři od 60 let
Držitelé průkazu ZTP

Děti (do 6 let) zdarma
Žáci (do 18 let) 80 Kč

Rodiny 420 Kč
2 rodiče a děti do 15 let

Skupinové slevy 160 Kč /osoba
(od 15 osob,
doprovod zdarma)

Školy 60 Kč /osoba
(minimálně 10 žáků,
doprovod zdarma) 

„1000 let zlata Inků“
představuje vybrané exponáty, které návštěvníkům podávají přehled o tradicích a obřadech andských kultur před dobytím Evropany. Zároveň jsou působivým důkazem zlatnického umění v období od roku 400 př.n.l. do 600 n.l..

Vystavené předměty
jsou zcela různého druhu: vedle šperků a ozdob s mytologickými výjevy se zde nacházejí předměty denní potřeby a hudební nástroje, jež patří ke kulturnímu dědictví Peru.

Tyto jedinečné
exponáty představují pouze zlomek původně existujícího nesmírného zlatého pokladu Inků. Španělští dobyvatelé největší část pokladu od 16. století roztavovali a vyváželi mimo zemi, druhou část obyvatelé země před dobyvateli schovali. 

Exponáty
Výstava představuje vedle exponátů z doby Inků množství zlatnických prací předchozích kultur, které byly Inky v době rozkvětu jejich moci v míru či ve válce zabrány.

Frias
pravděpodobně od roku 400 př.n.l. do 90 n.l.
O kultuře Frias existuje jen málo vědecky ověřených poznatků. Všechny dochované kusy pocházejí z vykrádání hrobů. Z hlediska stylu existuje shoda s materiálem z La Tolita-Tumaco, kultury, která se rozprostírala až na jih Kolumbie. Důkazy prvních kovodělnických prací pocházejí z doby kolem roku 400 př.n.l. Důležitým znakem jsou předměty z drahých kovů zlata a platiny, které zde byly poprvé spojeny metodou slinování. Tato kultura existovala pravděpodobně asi do roku 90 n.l. a poté pozbyla významu.

Vicús
asi 500 př.n.l. – 100 n.l.
Po zániku kultury Chavín se na severním pobřeží Peru vytvořily nové styly jako např. Vicús, Salinar, Virú a Gallinazo. Tyto styly dále rozvinuly kulturu Chavín, zvláště pak v plastickém malování keramiky.

Nazca
asi 100 – 800 n.l.
Také kultura Nazca byla pojmenována po údolí řeky, které tvořilo její geografické centrum. Její vlivy sahaly na severu až po Chincha, na jihu po Acari. Nálezy v hrobech poukazují na to, že i kultura Nazca byla silně členěná společnost. Stejně jako na severním pobřeží i zde se provozovalo zavlažovací zemědělství a využívalo se mořských zdrojů. Dobře vyvinutý silniční systém kultury Nazca zůstal zachován až do doby Inků. Důležitým kultovním centrem této kultury bylo Cahuachi, ke kterému patřilo i velké pole s hroby. Technika zpracování kovu kultury Nazca sloužila za vzor ještě Inkům.

Wari
asi 500 – 1100 n.l.
Říše Wari vznikla kolem roku 600 a v době svého rozkvětu se rozprostírala přes 1500 kilometrů na území dnešního Peru. S rozšiřováním kultury Wari byly spojeny huboko sahající změny sociálního, politického a náboženského života, které se odrážely ve změnách struktur sídel, formách architektury, rozšíření infrastruktury a nových pohřebních obřadů. Mnohé z těchto novot kultury Wari byly o staletí později převzaty Inky pro jejich říši.

Moche (Močikové)
asi 100 – 800 n.l.
Kultura Moche na severním pobřeží Peru je pojmenována po údolí řeky, které společně s údolím Virú a údolím Chicama tvořilo centrum této kultury. V období její největší rozlohy se vliv močické kultury rozpínal v pobřežním pásu dlouhém asi 250 km, od údolí Leche na severu po údolí Nepená na jihu. V této době došlo k velkému nárustu obyvatelstva a jednotné politické organizaci uvnitř jednotlivých údolí. Základ politické moci tvořila výstavba a kontrola životně nezbytných zavlažovacích zařízení. Mimo to existovalo úzké spojení mezi náboženskými představami a politickou mocí.

Lambayeque
asi 900 – 1100 n.l.
Kultura Lambayeque neboli Sicán byla jednou z nejvýznamnějších v Peru. Její vliv sahal až do Ekvádoru, Kolumbie a Střední Ameriky. Vyznačuje se mimo jiné charakteristickým a velmi náročným pohřbíváním jejích panovníků. Jako i jiné andské kultury je nám kultura Lambayeque známá pouze z trosek měst a skrze předměty nalezené v hrobech. Byla politicky, ekonomicky a nábožensky dominantní v andském regionu a vystřídala předcházející období kultury Moche. Její společnost byla rozdělena na spodní a vrchní vrstvy, přičemž panovníci měli vážnost polobohů. Zlato bylo pro kulturu Lambayeque symbolem pro onu dobu, kdy si lidé nebyli vědomi času a smrti. Protože bylo nalezeno v zemi, bylo nejdůležitějším mostem do věčnosti, k bohům. Také všechny ostatní předměty měly umožňovat kontakt k bohům. Zlato soužilo slunci, stříbro měsíci a měď zemi. Rumělka červená odpovídala krvi. Umělecky zpracované kontrastní působení kovů bylo zesíleno pomocí drahokamů jako např. chryzokol. Mnoho prvků kultury Lambayeque bylo Inky převzato a najdeme je v jejich kultuře.

Chimú (Čimúové)
asi 1000 – 1470 n.l.
Stejně jako Močikové zvětšovali i Čimúové svou říší válkami; zbohatli díky obchodu a daním. Vlivy této kultury jsou doložitelné od Tumbez na nejzazším severu Peru až po údolí Chancay na centrálním pobřeží. Kultura Wari očividně nikdy nemohla úplně vytěsnit pozdější tradice kultury Moche, na kterou kultura Chimú ve velké míře navazovala. Kultura Chimú se stala známou pro vysokou kvalitu prací z kovu. Keramika byla z velké části formována modelováním a představovala ranou formu masové produkce. I přes dobytí říše Chimú Inky kolem roku 1470 nedošlo k prolomení těchto tradic, ty zůstaly zachovány ještě do raného koloniálního období.

Inkové
1438 – 1532
Incká kultura jako taková existovala pouze necelých 90 let jako sjednocení mnoha dříve svébytných kultur. Vysoká efektivnost inckých vládců a tím jejich historický význam spočívaly v jejich schopnosti postavit oné mnohé kultury pod svou správu a ponechat jim až na málo výjimek jejich kulturu, ba dokonce je hospodářsky dobře zabezpečit.

Cupisnique
asi 1300 př.n.l. – 500 n.l.
Naleziště na severním pobřeží Peru, které představuje charakter Chavínské kultury. Příčiny rozšíření Chavínského stylu jsou dalece neobjasněné. Pravděpodobně se jednalo o náboženské hnutí, které bylo šířeno mírovou cestou, možná ve spojení s obchodními vztahy. Nezdá se, že by s ní měly sociální a politické změny něco společné. Mnohem více stavěla na komplexním vývoji v předklasickém období (formativum) (3000-1500 př.n.l.) a využívala v něm vyvinuté techniky zprostředkování řeči obrazu jejich náboženství skrze keramiku, textil, kov a kámen.


Další informace na www.zlatoinku.cz