PRAŽSKÉ HŘBITOVY - BŘEVNOV

Břevnovský hřbitov si nelze představit bez Břevnovského kláštera. Pokud se sem ale někdo vydá za poznáváním pražských pamětihodností, měl by jít nejméně dvakrát. Jednou do kláštera a jeho parku a jednou na hřbitov.

Břevnovský hřbitov má určitě nejkrásnější polohu ze všech pražských hřbitovů. Je na svahu nad klášterem, který je perlou českého baroka. Je obklopen bývalými klášterními sady, hluk velkoměsta sem nedoléhá, s výjimkou zimy, kdy stromy shodí listí a přestanou být hrází, která zadržuje nadbytečné decibely. Je na myšlené přímce, která spojuje chrám svatého Víta, pavilon nad pramenem potoka Vojtěška v klášterním areálu - zde byl podle legendy klášter založen - a letohrádek Hvězda. Podle autora knihy Praga hermetica Martina Stejskala, jde o pokračování Královské cesty od Pražského hradu až na Bílou horu. Bodem na této přímce a cestě je také kaple svatého Lazara na břevnovském hřbitově. Jejím architektem byl Anselmo Lurago, zeť Kiliána Ignáce Dienzenhofera, který je spolu se svým otcem Kryštofem Dienzenhoferem autorem barokní podoby Břevnovského kláštera.

Břevnovský hřbitov je krásný. Jeho kouzlo je poskládáno především z drobných detailů a z jejich vzájemného souladu. Výjimečná sochařská ztvárnění náhrobků jsou tu vzácná. A vlastně by se sem příliš výrazné funerální plastiky ani nehodily a nejspíše by je toto místo ani nepřijalo za své. Zde platí, že čím skromněji a prostěji, tím lépe. Autorem řady takových prostých hrobů na zdejším hřbitově, je architekt Jan Sokol, který je zde rovněž pohřben.

kaple sv. Lazara

U vchodu hřbitova visí plánek a naleznete zde i stručné informace o nejvýznamnějších osobnostech zde pochovaných. Nejnavštěvovanějším místem na břevnovském hřbitově je určitě hrob Karla Kryla. Proč chtěl být autor slavných songů pohřben právě tady? Ze stejného důvodu jako básníci Ivan Diviš a Petr Kabeš, malíř František Tichý nebo hudebník Miroslav Venhoda. Tímto důvodem byl Anastáz Opasek, opat břevnovského kláštera. A jeho laskavost a mírnost a umění spojovat lidi se zdánlivě naprosto protikladnými názory na život a svět.

Protože je břevnovský hřbitov na Břevnově, jsou pohřbeni také mnozí břevnovští rodáci a rovněž ti, kdo se na Břevnov přestěhovali, jako filozof Jan Patočka. I jeho nenápadný hrob je místem, kam lidé často přicházejí, a to z mnoha evropských zemí. Filozofické dílo Jana Patočky dovršila jeho smrt, která byla následkem výslechu Státní tajné bezpečnosti, Jan Patočka byl jedním z první trojice mluvčích Charty 77. Při jeho pohřbu létal nízko nad hřbitovem policejní vrtulník a plochodrážníci ze stadionu Na Markétě, který je hned naproti, dostali příkaz jezdit po celou dobu obřadu se svými stroji na plný výkon.

„Kdo navštíví náš starý hřbitov ve stráni, vrací se usmířen,“ říká ale v jedné ze svých básní Jaroslav Seifert, který na Břevnově bydlel celých osmačtyřicet let. Na Břevnově pohřbený není, ač si to mnozí myslí. Tisíce lidí totiž přišli na zádušní mši v kostele svaté Markéty v Břevnovském klášteře, aby se zde z básníkem rozloučili. Jaroslav Seifert si ale přál spočinout ne na Břevnově, ale v Kralupech nad Vltavou, v hrobě, kde ho na cestě ke smrti předešli jeho milovaní rodiče. 

Návštěva břevnovského hřbitova je opravdu, zcela v duchu slov básně Jaroslava Seiferta, příležitostí k usmíření se světem. Na zdejším hřbitově zmizí hluk a shon, který panuje ve městě. Pod vysokými stromy tu na kopci nad Prahou leží ti, kdo už našli své poslední spočinutí a snad i věčný klid. A ten, kdo se po hřbitově prochází a nespěchá, jakoby část onoho klidu přijímal. 


hrob filozofa Jana Patočky

hrob básníka Ivana Diviše

vnější zeď hřbitova
článek o Malostranském hřbitově
článek o Vyšehradském hřbitově
petr m