KRÁLOVSTVÍ U ZVONU

Až do 10. ledna máte možnost prostřednictvím fotek nahlédnout do říše Veroniky Bromové. Její autorská výstava Království, sestávající se z fotografií, pohyblivých instalací a videí, je právě k vidění ve starobylém Domě U Kamenného zvonu.

Veronika Bromová vtrhla v 90. letech na uměleckou scénu téměř jako vichřice a přinesla s sebou nový vítr. Jako jedna z prvních umělců u nás si pořídila digitální fotoaparát a začala snímky následně upravovat v počítači. Vystudovala SOŠ výtvarnou Václava Hollara a poté Vysokou školu umělecko-průmyslovou, pod vedením prof. Šalamouna. Od poloviny devadesátých let samostatně vystavuje po celém světě, mimo jiné například v Paříži, Vídni, Stockholmu nebo Moskvě. Úspěšně reprezentovala Českou republiku na benátském bienále současného umění (1999).

Její současná výstava v domě U Kamenného zvonu se skládá z fotografií, instalací a videí. Ačkoli nese název jejího posledního projektu Království (2003-2005), který zabírá největší část a je jakýmsi pojivým prvkem, ve skutečnosti se jedná o retrospektivní soubor jejích nejvýznamnějších děl.

Setkáte se tak průřezem její prací. Vystavena je asi nejslavnější fotka ze série Pohledy (1996), která spolehlivě vyvolává smíšené pocity ještě teď, série bandážových fotek ZemZOO, se kterou vyhrála účast na benátském bienále, Na hraně obzoru (1997) nebo Efekt defekt. Zájem vyvolává také pohyblivá instalace Kokon, která je vyrobena ze růžového krůtího peří a symbolizuje transformaci, zárodek nového života. Série Království je pak oproti jiným nekontroverzní, hravě barevná.

Bromová fotí hlavně autoportréty. O svých fotkách mluví jako o nemalovaných obrazech. Její dílo provází syrová nahota, často přehnaná. „Mám ráda krásu, ale nevnímám ji tak, jak je obecně braná. Nejsme dokonalí, a tak se ukazuju, jak jsem, třeba tady, obtloustlá Venuše. Ženy vědí, jaké to je, spíš to chápou, u mužů je to většinou těžší,“ říká Veronika Bromová.

Některé kusy atakují Vaše cítění a můžou Vás až odpuzovat, ale je to úhel pohledu. Autorka se zabývá pojmem deformace, ukazuje odlidštění, nenormálnost, bolest, osamění, to, co většina lidí nechce vidět, venkoncem je to ale hluboce lidské. Hlavními tématy, které prostupují její tvorbou jsou samota, spoutání, hledání vlastní cesty a hranic.

Více se o výstavě dozvíte zde







Zuzana Baláková