U2 JSOU ZASE O KROK NAPŘED

Filmová premiéra: Už jste někdy slyšeli koncert U2 na živo? Že ne? A nenavštívili ani 3D kino IMAX? Naskýtá se jedinečná příležitost, jak spojit tyto dvě skutečnosti dohromady a zajít si na U23D. Je to tak. Kultovní rocková kapela U2 předčila opět všechna očekávání a přichází s 3D záznamem jejich koncertů natočené v Jižní Americe v rámci turné „Vertigo“ v letech 2005–2006. Premiéra proběhne 16. 10. v IMAXU v paláci Flora.

Nejenže se jedná o první koncertní záznam ve formátu 3D, U2 tak natočili i první hraný 3D film vůbec. „Bono chtěl, aby se snímek dostal za hranice reality,“ řekla Irka Catherine Owensová, režisérka filmu, která pracuje na videozáznamech U2 už více než 15 let. Spolurežisérem snímku se stal Mark Pellington, tvůrce videoklipu One. Na natočení filmu bylo zapotřebí největšího počtu 3D kamer v historii a tisíce metrů optických kabelů, z čehož vzniklo víc než 100 hodin záznamu. Sestříhaný výsledek z koncertů z Mexico City, Sao Paula, Santiaga a Buenos Aires trvá „pouhých“ 85 minut, ale rozhodně je s klidem neprosedíte. Splnilo se tak Bonovo očekávání a dostane vás snímek za hranice reality?

Koncert pod širým nebem. Obrovské megalomanské pódium. Nad ním dimenzionální světelné videostěny. Poslední přibíhající fanoušci. Sítotisky s podobiznami Bona Voxe. První zvuky kytary, vítězoslavný křik se rozléhá, a na pódium vstupuje Bono Vox, tradičně se svými slunečními brýlemi a vlasy sčesanými dozadu, a příznačně zahajuje koncert písní Vertigo. Tisíce lidí rázem pulzují do rytmu, na výzvy zpívají a Bono jim nastavuje i svůj mikrofon.

Je těžké rozlišit, z kterého koncertu odehraných po Jižní Americe pochází jaká písnička. Pódium je vždy identické a fandících milovníků U2 je vždy stejně přehršle. Nejedná se snad nakonec o jeden jediný koncert? Odpovědí jsou Bonovy střídající se kožené bundy a brýle.



část filmu-koncertu

To ale není podstatné, na řadu přichází song Beatiful Day, jedna z těch novějších, přesto oblíbených hitovek. Nutno dodat, že málokterá píseň z připraveného a odehraného repertoáru není oblíbená. Zaslechnete tu i New Year´s Day, Pride, Where the Streets Have No Name nebo The Fly. Záběry z řad publika se snaží navodit atmosféru, kdy si připadáte jako jejich součást. Ale nedáte se strhnout ke svlékání triček jako opravdoví účastníci.

A U2 dělají show. Poměrnou část písně Love and Peace odbubnuje Larry Kuklen  Jr. na pouhý 1 tympán s činelem stojící na jedné z vybíhajících plošin v blízkosti diváků. Poté se ho na pár úderů ujímá sám Bono Vox s šátkem s nápisem COE X IS T (kde X představuje židovská hvězda, T je křesťanský kříž a C symbolizuje muslimské náboženství) uvázaným kolem hlavy a bubeník rozehrává Sunday Bloody Sunday jako památku 26 civilistům zavražděných 30. ledna 1972 v Severním Irsku. „No more!“, křičí Bono Vox…

Do 15ti písňového playlistu je zařazena i Miss Sarajevo, kterou ale Vox odzpívává bez Luciana Pavarotttiho, jenž se kdysi některých jejich koncertů osobně účastnil. Nechybí ani dvě plouživé písně One a With or Without You uzavírající celou U2ovskou hudební přehlídku. Titulky běží a na pozadí zní poslední píseň Yahweh.

U23D vás na plátně 2O metrů vysokém a 25 metrů širokém rozpálí natolik, že si řeknete: Sakra, že já jsem se na ně nezašel podívat osobně… Jenže to není úplná hračka. U2 tak vyšli vstříc všem těm, kterým se nepodařilo (a do budoucna ani nepodaří) zúčastnit se jejich koncertu a předávají nám tímto způsobem alespoň tento mimořádný filmový zážitek. Dá se tedy říci, že se jedná o velice povedenou náhražku na koncert, ale atmosféra pravého nefalšovaného vystoupení zůstává stále nenahraditelná. Bono Vox vám sice téměř rozčechrá vlasy na hlavě, bubeníkovy přechody sledujete přes rameno, i ostatní členy kapely si můžete prohlédnout z těsné blízkosti, jako byste je na koncertu jen stěží viděli, nicméně prostor mezi kamerou a vámi je viditelný. Přesto to, přese všechno je kalich očekávání téměř plný.

Více o projekci zde

Alžběta Jílková