STRACH(Y) ZE TMY MÍT NEMUSÍTE, BOHUŽEL

Filmová premiéra: Rozzuřený pes, kterému z vyceněných tesáků odkapávají sliny, přibližující se injekční jehla, prázdný dům, v němž slyšíte podivné zvuky. Běžně jsou tyto klasické strachy nesnesitelné. V kině se z nich sice klepat nebudete, ale divá se na ně celkem fajn.

Co se týče animovaných filmů, které jsou tvořeny krátkými povídkami, kolují po světě například Animatrix, kde se rozšiřuje mytologické zázemí opusu bratrů Wachowských, nebo šestice příběhů o populárním superhrdinovi Batman: Gotham Knight. Značně průměrné patálie netopýřího ochránce se prozatím do naší distribuce nedostaly, ale díky Asociaci českých filmových klubů se do tuzemských kin procpou hororové kraťasy z Francie.

Ukázka černobílé animace v klasickém traileru

Spolupráci na snímku Strach(y) ze tmy přijalo osm povětšinou komiksových autorů, kteří se postarali o několik strašidelných příhod. Ve většině případů na vás nebudou ledabyle bafat, ale pokusí se napětí šponovat za využití běžných i nadpřirozených prvků. Nechybí prožívání nočních můr, záhada o podivné vraždící potvoře a na své si přijdou též sběratelé hmyzích společníků (i když snad už každý ví, že balit slečny na sbírku motýlů je nějaký ten rok out). Skrz jednotlivé epizodky se poté line příběh o aristokratovi s prapodivnou zálibou - chodí po venku s velice naštvanými hafany, které po jednom vypouští na bezbranné obyvatele. A pakliže holdujete abstrakci, přijdete si na své při měnících se geometrických obrazcích.

naladění do temné atmosféry

Výsledná koncepce je tedy velmi rozmanitá. Co povídka, to audiovizuální unikát. Přístup má každý autor velmi osobitý, a tak se Strach(y) ze tmy mohou stát skvělým prostředkem k prezentaci různých stylů animace. Najde se tu jak „rozevlátá“ perokresba, tak čisté obrazy, které vedle ruční práce vznikly i díky počítačovým dodělávkám. Nejpůsobivějším je v tomto ohledu závěrečný příběh o muži, který se během vánice ukryje do tajuplného baráku, v němž se dějí podivné věci. Perfektně se zde využívá pouhých siluet k navozování dusivé atmosféry. Ztratí-li se zdroj světla, plátno ovládne černá barva, pakliže se rozsvítí lampa, vidíme pouze některé části ztraceného chlapíka. Tato povídka vlastně jako jediná dokonale zastupuje samotný název filmu, když v něm jde opravdu o onen strach z neznáma v neosvětleném prostoru.

Jenže povedený konec nedokáže vynahradit zklamání z předchozích částí. Na ty se několik minut pěkně dívá, ale z hlediska zápletky jsou nenápadité a především u nich nefunguje tajuplná nálada, kterou by tak rádi navazovali. Abstraktní obrazy podbarvené vyprávěním o tom, čeho všeho se promlouvající žena bojí, nezapůsobí takřka vůbec, jako experiment by se však dal ospravedlnit. U zbytku už to tak lehké není. Některé povídky fungují čistě jen na pointě. Snaží se postupně tvořit dusno, aby vás na konci pravým hákem poslaly k zemi. Jenže tomuto útoku se snadno vyhnete, když ho už nějakou dobu vyčkáváte. Jindy se zase stane, že je ústřední nápad sice zajímavý, ale jeho potenciál dostatečně nevyužitý. V akci by některé povídky potřebovaly jistější režisérskou vizi, než mají debutanti ze světa komiksů.

Je opravdu škoda, že Strach(y) ze tmy nejsou moc strašidelné a nejnapínavější u nich bylo louskání textů. Nechápu, koho mohlo napadnout dát k filmu, který je z valné části černobílý, čistě bílé titulky. Snad s tím distributoři něco udělají, než pošlou snímek do běžných kin. Animací se dá naštěstí kochat stále. Je celkem osvěžující sledovat něco, co se nepokouší o hollywoodskou dokonalost, ale vyhrává si s klasickými způsoby kresby. Jenže k pořádnému nasátí hororového vzdoušku hezký vizuál nestačí. A určitě tomu nepomůže ani případná barevná změna titulků.

Místa a časy projekcí najdete zde

Napsal: Martin Čuřík

Foto: Prima Linea Production