KTERAK UKOJIT SVOU DUŠI V KOMEDII

Krize vztahů a zmatenost středního věku. Dříve rychlé a snadné odpovědi a dnes svým ostrovtipem neohromíte ani vlastní děti. Ideály povadly stejně jako bujné vnady vaší ženy. Neřešíte to sami. Podobné problémy řešil i rakouský obdivovatel Franze Kafky Robert Musil. Jeho Snílci uzavírají letošní divadelní sezónu v Komedii.

Poslední premiérou se v Komedii uzavírá opravdu úspěšná sezóna. Pomineme-li jednotlivá ocenění za inscenace a herecké výkony, bylo Divadlo Komedie vyhlášeno v anketě Cen Alfréda Radoka Divadlem roku 2007. Musilovi Snílci navzdory ne úplně silnému textu názorně dokazují, že ocenění je v případě Komedie naprosto na místě.

Inscenací Musilových Snílků se v Komedii ocitli na pomyslné dramaturgické hranici, která odděluje jednu tematicky zaměřenou sezónu od druhé. Letošní odhalování temných stránek lidské duše tak elegantně opustíme, abychom se nechali lapit světem snílků a ztroskotanců. Novinkou, kromě tematického posunu, bude i jazykové omezení. Po prázdninách se budou totiž nově hrát pouze hry české provenience.

Označit text Musilových Snílků za slabší je možná dost odvážné, ale nemůžu se tomu ubránit, obzvlášť v porovnání s ostatními kousky, které má Komedie na repertoáru. Nicméně díky nekomplikovaným zápletkám a poměrně civilnímu jazyku, který nevyužívá žádných odkazů na sebe sama, nic neodvádí divákovu pozornost od samotného děje a herci si tak mohou doslova vyhrát.

Milostné řetězení mezi starými přáteli. Marie si vzala Tomáše. Regina vídá mrtvého manžela, utíká před tím současným, spí skoro se všema a miluje jen Alana. Alan chce Marii. Kdo by nějakou podobnou zápletku nenašel ve svém životě, tak je buď trosečník nebo lže. Během hry se řetěz vztahů o něco málo posune, ale k nějakému zásadnímu vývoji nedojde. Žádná katarze, odhalení ani krkolomné návody na řešení vztahových krizí. Pokud jste sami z puberty vykračovali s hlavou plnou ideálů, které byste dnes už stěží resuscitovali, můžou pro vás být Snílci zajímavým zrcadlem.

Tam, kde Snílci trochu pokulhávají za jinými inscenovanými texty v autorově espritu, můžete ocenit invenci samotného souboru. Zvláště scéna, kdy dva akademici Tomáš (Roman Zach) a Josef (Martin Finger) - (zavržený manžel hysterické Reginy) rozmlouvají v nočním tichu, které ruší pouze zvuky ptactva vyluzované samotnými herci, je jedním z nejzábavnějších míst. Nicméně pravidelný návštěvník Komedie nemůže přehlédnou některé z grifů, které se například právě u Romana Zacha opakují napříč určitými inscenacemi. Ale každý herec prý tak trochu hraje i sám sebe. Pokud se stejně jako herci Divadla Komedie nebojíte bolestných odhalení vlastní duše, budete tu vítaným divákem a vaše perverzní kulturní inklinace budou náležitě ukojeny. 
Více o představení čtěte zde




kacab