|
|
13/06/08 MOJE POETICKÉ BORŮVKOVÉ NOCI PLNÉ KOUZELNÉ ATMOSFÉRY
Filmová premiéra: Vzpamatovat se z rozchodu někdy nemusí být vůbec lehká záležitost. Poetická, ale zároveň hodně civilní roadmovie romance se sladkým názvem Moje borůvkové noci v sobě skrývá dlouhou mystickou cestu sebepoznání a nalezení spřízněné duše. A vůbec nevadí, že jahodové a jablkové koláče mizí jako první, tenhle borůvkový koláč na ocet nezůstane. Ukázky uvnitř.
Nový snímek uznávaného čínského režiséra Wonga Kar Waie je dost odlišný od jeho dvou předchozích – Stvořeni pro lásku a 2046 – a není to jen tím, že se jedná o jeho anglicky znějící debut. Zatímco v oněch dvou snímkách vítězí výsledná dechberoucí forma nad obsahem (jste okouzleni, i když přesně nechápete, o co ve filmu jde), Moje borůvkové noci mají tentokrát jak skvělou formu, kameru, režii, tak i působivý, smysluplný, logický, přestože mírně naivní scénář. Výsledkem je podmanivý příběh jedné dívky Elizabeth (Norah Jones), která se po rozchodu se svým přítelem rozhodne zatočit se svým bývalým životem. Udělá to prostřednictvím zahození klíčů od jeho bytu (tohle téma se je opravdu skvělý nápad, mimořádně působivý:-)), které nechá na pultu jedné cukrárny u sympatického majitele Jeremyho (Jude Law).
Postupně se každou noc po zavíračce do podniku vrací a společně si vyprávějí zajímavé příběhy, vlastní osudy a dojídají při tom borůvkový koláč, který vždy zbyde netknutý. Dokonalá harmonie, spříznění duší, ale Elizabeth touží po něčem víc – potřebuje se smířit sama se sebou. Odjede proto co nejdále od New Yorku a nastoupí jako servírka v jednom baru kdesi na zapádkově. Postupně poznává nešťastný příběh místního policisty Arnieho (David Strathairn), který se není schopný smířit s tím, že jeho žena Sue Lynne (Rachel Weisz) už ho nemiluje. Další kroky pak vedou do jiné restaurace, kde se seznámí s hazardní hráčkou Leslie (Nathalie Portman), se kterou odjedou do Las Vegas. Celou dobu posílá Jeremymu pohledy, ve kterých mu píše, co právě prožívá. On mezitím obvolává všechny bary ve státě a ptá se po barmance Liz…
Kouzelné, poetické, dojemné… Asi se už opakuji, ale Wong dokáže vystavět i obyčejný příběh do takové podoby, která diváka jednoduše pohltí. Za všech okolností sledujeme rodící se lásku, která jen čeká na naplnění a diváci spolu s jejími aktéry. Vědí, že jsou si souzeni? Bizarní setkávání s různými postavami umožňuje Liz pohnout se na své cestě poznání. A co je jejím cílem? Láska. Wong a láska, to je věčná kombinace, ale zatímco ve 2046 se vyskytovala ve své syrové podstatě, Moje borůvkové noci jsou čisté jako křišťál. Už jen ten polibek na závěr v sobě ukrývá tolik mystiky a jemnosti, že máte pocit, že sledujete třepotání motýlích křídelJ
Čínský režisér si za svou kariéru vydobyl takové jméno, že neměl nejmenší problém obsadit do borůvkových nocí hereckou elitu. Přesto hlavní roli svěřil neherečce – zpěvačce, která se s ní vypořádala naprosto přirozeně a bez sebemenšího zakolísání. Její kolegové mají na kontech mnoho cen a nominací na ně, ale přesto žádný z nich nevyčnívá a nesnaží se přebít toho druhého, i když u odbarvené talentované Natálie Portman, při jejíchž scénách mužům v kině pomalu kapou sliny (usuzuji podle kolegy vedle mě a komentářů dalších zástupců mužského rodu v sále), se nedá říci, že by byla zrovna dvakrát nenápadná. Všichni hrají v dokonalé harmonii a souladu.
A takový je i snímek Moje borůvkové noci. Harmonický a ladný, nehraje si na artový film za každou cenu, přesto mimoděk takový je. A okouzlí každého, kdo si na něj najde cestu. Jen s sebou neberte popcorn a colu, kulisa křupání a srkání není to pravé ořechové, co k tomuhle filmu patří…
Hanka Rojková
|
|
