PENELOPE: POHÁDKOVĚ CIVILNÍ PRASEČÍ RYPÁČEK

Filmová premiéra: Pohádkový příběh o dívce s prasečím rypáčkem si sice po právu zaslouží označení romance či pohádka, ty, kdož se již předem děsí nasládlého sentimentu odkapávajícího z plátna, však mohu s čistým svědomím uklidnit. Originální scénář šťastně padl do rukou debutujícímu režisérovi Marku Palanskému a ten vykouzlil inteligentní, nápaditý a vtipný snímek, který se se svým žánrem vypořádává s neobvyklou dávkou nadhledu. Ukázky uvnitř.

 Vyprávění začíná před mnoha lety, kdy vesnická čarodějnice uvalila kletbu na šlechtický rod Wilhernových, aby tak pomstila smrt své dcery. Kletba se ovšem projeví až po několika generacích a její obětí se stane malá Penelope, která se narodí s prasečím rypáčkem místo nosu. Známá rodina, obletovaná novináři, ji drží ukrytou hluboko v komnatách rodinného sídla a když Penelope (Christina Ricci) vyroste v mladou ženu, začne jí její poněkud hysterická matka tajně hledat ženicha, který by měl podle dávné věštby prokletí zlomit. Ve chvíli, kdy se na scéně objeví poněkud ošuntělý, ale sympatický Max (James McAvoy), tušíme, že na obzoru se rýsuje osudová láska, příběh tím ovšem zdaleka nekončí. 
 

Režisér Mark Palansky bývá často přirovnáván k Timu Burtonovi a ani já se tomuto srovnání nevyhnu. V jeho imaginaci je na první pohled skutečně cosi Burtnovského – již druhý pohled však prozradí, že Palanského režie rozhodně nestojí na do posledního detailu stylizovaných obrazech. Fantastické rekvizity s jemným humorem rozmisťuje do reálného světa, obydleného možná trochu výstředními, leč zcela uvěřitelnými lidmi. V kontrastu s pohádkovým žánrem vede herce k civilnímu výrazu, který občas dodává filmu až „evropský“ ráz. Po chvilce přemýšlení se nám tak možná spíše než Burton vybaví Michel Gondry a jeho citlivé prolínání snu a skutečnosti.

Polansky podobně citlivě mísí pohádku a romanci s kulisami moderního světa plného senzachtivých novinářů, mezi něž přirozeně zapadne třeba i jednooký trpasličí reportér Lemon, který působí jako bezděčný katalyzátor mnoho dějových zvratů. Výborně jej mimochodem ztvárnil přední liliputský herec Peter Dinklage, který pro mne osobně byl jedním z příjemných objevů tohoto filmu. Způsob, kterým dodává poněkud bizarní postavě věrohodnost, je ostatně pro celý snímek příznačný – to kouzlo spočívá v drobnostech, v malých gestech, například v tom, jímž pošle do háje zkrachovalého šlechtice Maxe Campiona, když ho jde navštívit do vězení.

Ačkoliv snad Penelope nemá razanci a uhrančivou sílu snímků již zmíněného Burtna či Gondriho, přesto budete z kina odcházet s příjemným úsměvem na rtech a lehce zasněným výrazem v očích. Věřím, že pokud bude mít Mark Palansky i nadále štěstí na dobré scénáře, ještě o něm uslyšíme.

 Místa a časy projekce naleznete zde

Vratislav Kadlec