|
|
28/01/08 VODY JE HODNĚ, NEBEZPEČÍ MÁLO
Filmová premiéra: Nový film režiséra Filipa Renče Na vlastní nebezpečí láká v traileru na vzrušující sjezd nebezpečné řeky, na plakátech vybízí k návštěvě kina vyretušované tváře dvou sympatických herců – krásné a neznámé Rumunky Ralucy Aprodu a stále mladě vyhlížejícího Jiřího Langmajera. Neokoukané prostředí v kombinaci s exotickou tváří - to by mohlo klapnout….
A zpočátku to také vypadá slibně. Nesourodá skupina lidí se vydává „na vlastní nebezpečí“ na Balkán, aby na raftu sjela záludnou Černou řeku. Majitel vodácké cestovky (Filip Blažek), mladá partnerská dvojice (Václav Jiráček a Lucia Siposová), která chce zažít pořádný adrenalin a profesor zeměpisu (Miroslav Krobot). Podnět k náročné cestě dá Saša (Jiří Langmajer), o němž víme jen to, že se mu před mnoha lety v Černé řece za záhadných okolností utopil otec – zkušený vodák. Tak a tady bych řekla stop a všem účastníkům zájezdu dala do rukou jiné, více adrenalinové scénáře.
Téměř nekonfliktní cesta směr Balkán (jen na mostě přes řeku turistům pohrozí strážci zákona) je vystřídána naloděním a prvním pádem do vody. Na raftu vládne pohoda a kolem dokola idylicky krásná příroda. Ale po nebezpečí nikde vidu ani slechu.
Putování naším hrdinům komplikují stále dva stejní strážníci, kteří chtějí vidět „permit“, tedy propustku či doklad, že skupina může Černou řeku jet. Ten ale skupina nemá. A tak je tu konečně první větší podvodní bitka s výslednou krvavou stopou, která se táhne za raftem. Moc ale nechápeme, proč by nám zrovna tohle mělo zvednout adrenalin, na sedadlech se jen zavrtíme a jede se dál, směrem k rybářskému domku. Jsme v očekávání něčeho alespoň trochu tajemného. Dočkáme se ale jen noční pitky s opilým panem profesorem a roztomilého vzplanutí ve stanu mezi Sašou a dcerou rybáře (Raluca Aprodu).
Má to být takzvaná river movie. Žánr, který v Čechách ještě nikdo netočil a o kterém sám režisér říká, že: „Američani by to asi natáčeli někde ve studiu před modrým pozadím, ale my jsme museli vzít kameru, jít do vody a točit to in natura s kaskadéry a vodáky.“ Natáčení tedy zajisté nebylo lehké – desetistupňová voda, hluk řeky, který ztížil komunikaci mezi členy štábu a k tomu ještě rumunsko-anglicko-česká jazyková bariéra. I před kaskadérsky složitými skoky z vodopádu musí člověk (i recenzent) smeknout. Ale film přece neměl být jen o efektním prostředí a skocích (které ze stopáže filmu zaberou opravdu malý zlomek), ale také o adrenalinu pro filmové hrdiny a především pro diváka!
Scénář spisovatele Josefa Urbana, který má autobiografické prvky, k uspokojení náročnějšího diváka bohužel nedostačuje. Jiří Langmajer nemá možnost ve velkém ukázat své vynikající herecké umění a Raluca Aprodu je přes veškerou snahu v postavě rybářovy dcery jen krásná exotická (a stále mokrá) kráska bez opravdového ducha. Náladu nám zvednou hlášky Miroslava Krobota, který dle slov režiséra Renče, některé své dialogy při natáčení upravoval. Scénická a tajemná hudba Waltera Krafta se sice hodí k leteckým záběrům nespoutaného vodního živlu, mnoho však nekoresponduje s příběhem, který, jak už jsem řekla, nám mnoho tajemného a nebezpečného nepředvede.
Přes všechny nedostatky scénáře (občas se vážně vaří z vody!) jde ale Renčův pokus označit za odvážný. A to se cení. Čeští režiséři totiž v poslední době točí buď filmy „na jistotu“ se známými tvářemi nebo podivné psí kousky a vrhnout se po hlavě do neznámé vody jen tak někdo nedokáže.
|
|
