KAUZA LITVINĚNKO: TEMNÉ PRSTY KREMLU

Filmová premiéra: Pokud máte po všech amerických thrillerech dojem, že už jste řádně otrlí, zajděte do kina na temný příběh ze současného Ruska. Režisér Andrej Někrasov několik let připravoval dokument o zločinných praktikách ruských tajných služeb. Když byl jeho přítel a spolupracovník, bývalý ruský agent Alexandr Litviněnko, otráven poloniem, změnil se film ve vášnivou a místy opravdu mrazivou obžalobu jeho vrahů…

Alexandr Litviněnko byl bývalý agent ruské tajné služby FSB. V roce 1998 spolu se svými kolegy vystoupil na tiskové konferenci a obvinil své velitele, že využívají tajné služby k likvidaci politických protivníků. FSB se jej následně neúspěšně pokusila uvěznit na základě vykonstruovaných obvinění – a Litviněnko uprchl do Velké Británie, kde získal politický azyl. V dalších letech patřil k předním kritikům režimu bývalého agenta KGB a ředitele FSB, prezident Putina. Na podzim roku 2006 byl Litviněnko převezen do nemocnice, kde tři týdny v bolestech umíral, a na smrtelném loži ze své smrti obvinil prezidenta Putina. Vyšetření britské policie prokázalo, že Litviněnko byl otráven vzácným, radioaktivním poloniem, a že otravu pravděpodobně způsobil bývalý ruský agent Andrej Lugovoj. Kdo si vraždu objednal, si můžeme jen domýšlet – ovšem jak dokazuje Někrasovův film, toto domýšlení je v každém případě značně znepokojivé.

Nicméně Litviněnkova vražda je jen plesnivou třešničkou na prohnilém pařezu. Film se snaží především podat celkový (a značně temný) obraz vzestupu Putinovské garnitury v Rusku. Obsáhle popisuje spolupráci ruské tajné služby s ruským podsvětím. Zazní i zmínka o Putinových vazbách na kolumbijskou narkomafií a připomíná se jeho působení na Petrohradské radnici, při kterém patrně zpronevěřil potravinovou pomoc v hodnotě desítek milionů. „Za sovětské éry měl režim v Rusku dvě tváře: komunistickou a zločinnou,“ říká v jednom z rozhovoru Litviněnko. „Změnilo se jen to, že komunismus padl.“



ukázka z filmu

Kromě Litviněnka v dokumentu hovoří i novinářka a přední kritička války v Čečensku Anna Politkovská, která byla rovněž zavražděna, jen několik měsíců před Litviněnkem – následují jména celé řady zabitých novinářů – i oni však představují jen známé tváře v dramatu, kde kompars hrají kromě jiných tisíce mrtvých Čečenců.

K nejzávažnějším Litviněnkovým obviněním patří jeho tvrzení, že teroristický útok na blok obytných domů v Moskvě, při kterém bylo v roce 1999 zabito více než 300 lidí, zinscenovaly právě ruské tané služby, aby získaly ospravedlnění pro válku v Čečensku. To, že obvinění není podloženo přímými důkazy, patří ke slabinám filmu. Nicméně i tak zbývá spousta zcela nesporných skutečností, které poskládány za sebe vyvolávají mrazení v zádech, a v jejichž světle se teorie o ruských agentech vyhazujících spící rodiny do vzduchu nezdá přitažená za vlasy.

Film Kauza Litviněnko rozhodně není běžným, věcně podaným a chladně analyzujícím dokumentem. „Rusky“ vzepjaté emoce by leckdo mohl filmu, který se tváří jako dokument, vytknout. Na druhé straně lze pochopit Andreje Někrasova, že o zlu, které se ho osobně týká, nedokáže mluvit s kamennou tváří. Navíc dokument ani neaspiruje na to, aby odkrýval dosud neznámá fakta – z velké části jde o informace, které si divák mohl poskládat i sám z toho, co proběhlo médii v uplynulých letech. Málo kdo má však čas dělat si z útržků v každodenní záplavě zpráv takto ucelený obraz a Moskva se v naší každodennosti někdy jeví až příliš daleko.

Mám dojem, že v tom právě tkví smysl filmu – připomenout to, co vlastně leckdo tuší, co však ve všedním shonu vytěsnil z hlavy. Připomenout to jazykem pro dokument možná poněkud vypjatým, ale o to naléhavějším. Tíseň, kterou pocítíte v kině, z vás zaručeně nespadne ještě nějaký čas po tom, co opustíte sál.

Vzpomenout si, kdo v Rusku vládne, je přitom dobré právě v těchto dnech. Nemám teď na myslí jen konflikt v Gruzii a výročí srpnové okupace. Nejde jen o to, že shodou okolností (?) právě v těchto dnech BIS zveřejnila zprávu o působení ruské rozvědky v České republice. – Mluvím teď hlavně o chladném počasí. Až se z podzimního nečasu uchýlíte do vyhřátého bytečku, vzpomeňte se, čí plyn vám ho vytopil a komu za něj platíte. Z tohohle tepla mě trochu mrazí…

Místa a časy projekcí najdete tady

Vratislav Kadlec