DÁMA S KAMÉLIEMI BEZ KAMÉLIÍ

Když Alexander Dumas mladší, nemanželský syn známého spisovatele, vydal novelu Dáma s kaméliemi, jeho dílko vyvolalo rozruch a morální debaty. Postupem času se z něj ale stala nádherná romantická klasika, která je aktuální v jakémkoli období. Příběh „napravené“ kurtizány velmi volně inspiroval divadlo TaFantastika k uvedení stejnojmenného muzikálu.

Možná stojí za zmínku, že s původním příběhem toho má tento muzikál společného pramálo: jméno, příběh obětované lásky, smrt hlavní postavy a to je tam možná vše, když nepočítám to, že muzikálová Markéta nosí kostým, který ji velmi přibližuje postavě kurtizány z předlohy… Celý děj je převeden do současnosti, z Markéty (Bára Basiková či Lucie Bílá) se stala úspěšná muzikálová zpěvačka středního věku vydržovaná bohatým milencem a producentem Baronem (Václav Noid Bárta či Kamil Střihavka). Omylem jí zkříží cestu její velký fanoušek, mladý začínající muzikant Adam (Miloslav König či Vojtěch Dyk), který jí ukáže, jak vypadá pravá a nesobecká láska.

Nejsem si jistá, jestli zrovna Dumasova slavná předloha si zasloužila adaptaci v tomto stylu. Čistota lásky je pod režijní taktovkou Viktorie Čermákové pryč a je nahrazena vulgaritou. Vše, co v románu funguje, tu ztrácí smysl – naivní hluboká láska se mění v trapnou frašku, ze které Markéta vychází jako hloupá naivní nána. Adamův (v předloze Armando) otec je jen komická bezduchá figurka, která stále venčí psa a nadává všem muzikantům. Horko těžko jsou z jeho úst uvěřitelná slova o tom, jak se bojí o synovu budoucnost na právnické fakultě…

Zoufalé nedostatky ve scénáři a logice příběhu (na co vlastně Markéta umřela, když v dnešní době je tuberkulóza velmi vzácná a navíc léčitelná?) zachraňují naštěstí kvalitní pěvecké výkony všech třech hlavních přestavitelů, kteří se novinářům představili – Bára Basiková, Vojtěch Dyk a Václav Noid Bárta. Basiková uzpívá a uhraje téměř vše, Dyk jí zdatně sekunduje a Noid vyfasoval statickou, téměř „hůlkovskou“ postavu, která dává vyniknout jeho hlubokému hlasu. Novinkou tohoto představení je přítomnost živé kapely na jevišti, což trochu uvolňuje atmosféru a dodává každému představení punc jedinečnosti. 

Písně na hudbu v TaFantastice „domácího“ Michala Pavlíčka tentokrát bohužel nijak zvlášť neoslňují, nenajdeme tu žádnou zapamatování hodnou. Ba navíc některé mohou společně s výjevy na jevišti sahat dokonce až na hranici „dobrého vkusu“, a to vydržím opravdu hodně… Zdá se mi, že píseň Adamových kamarádů o lízání kočiček doprovázená náznaky orálního sexu spadají spíše do prcičkovských filmů pro teenagery než na muzikálové jeviště. Ale když se během představení Obrazu Doriana Graye mohla kouřit marihuana, tak kdo by se divil, že?

Naštěstí pro diváka, druhé dějství je věnováno převážně romantickému (tentokrát opravdu) tématu. Podle toho se také uklidňují písně a ke konci dojde i na několik vtipných parodických scén, které si berou na paškál hvězdy showbyznysu i novináře.

Z vedlejších postav zaujmou zejména tři Adamovi kamarádi, takzvaní „želváci“, kteří plní funkci company, takové holky pro všechno a oslňují nejen těly, ale i hlasy a pohybem. Účel Markétiny kamarádky, začínající zpěvačky Kristýny (v podání Evy Kratochvílové), mi bohužel na rozdíl od její druhé přítelkyně a manažerky, protřelé Sabiny (Dáša Součková, v alternaci s Helenou Dytrtovou), zůstal utajen. Její postava nemá logické vysvětlení, hloubku a v podání Kratochvílové neoplývá dokonce ani žádným charismatem. 

Muzikál Dáma s kaméliemi jako takový působí dojmem narychlo sešité košile, které každou chvíli za chodu upadávají knoflíčky. Možná, kdyby se libretisté Viktorie Čermáková a Karel Steigerwald alespoň trochu více drželi předlohy a nepřevzali od ní jen základní strukturu děje a název, dopadlo by představení mnohem lépe. Takhle ale spíše působí dojmem, že příběh musel být poupraven tak, aby ústřední roli mohla hrát hlavní hvězda a spolumajitelka divadla…

Další termíny představení zde

Hana Rojková