Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi

Jsou příběhy, které nestárnou, jen na sebe berou v různých dobách jinou podobu. Jedním z nich je Dáma s kaméliemi, romantický příběh, který napsal Alexandr Dumas ml.. Vypráví o lásce, která je silnější než předsudky a mocnější než smrt, protože trvá. Dáma s kaméliemi se ke svým čtenářům a divákům vrací už více než sto padesát let. Její muzikálovou verzi pro Divadlo Ta Fantastika připravili Michal Pavlíček, Viktorie Čermáková a Karel Steigerwald. Inspirací jim byl nejen román, ale i příběhy těch, které slavnou „dámu s kaméliemi“ ztělesnily a jimž její příběh tak či onak vstoupil do skutečného života.

V titulní roli Markéty uvidíte a uslyšíte Lucii Bílou nebo Báru Basikovou
V roli studenta práv Adama alternují Vojtěch Dyk a Miloslav König
Dále hrají a zpívají: Kamil Střihavka, Václav Noid Bárta, ...

Režíruje Viktorie Čermáková
Scénu připravil Luboš Svoboda
Kostýmy Natálie Steklová
Choreografii Adála Stodolová a Rostislav Novák
Dramaturgem inscenace je Marie Reslová

„Právě prožívám emotivně velmi silné období a proto je pro mě příběh velkého citu blízký a uvěřitelný. A také pevně doufám, že romantická láska může přežít cynismus této doby.“
Michal Pavlíček

„Dlouho si přeji režírovat operu, muzikál je vlastně její vzdálený příbuzný, a Dáma s kaméliemi je titul, který je mi zrovna v této době a v podobě, o které uvažujeme, kupodivu blízký, těším se po všech těch ironických a zlých kusech, na kterých jsem pracovala minulé tři sezony, na odlišný úkol, vyprávět přitažlivě příběh o smutné lásce.“
Viktorie Čermáková


HISTORIE Dámy s kaméliemi 

Román Dáma s kaméliemi definitivně proslavil francouzského spisovatele a dramatika Alexandra Dumase ml. (1824 – 1895), Nemanželského syna slavného otce (Alexandra Dumase, autora Tří mušketýrů nebo Hraběte Monte Christa).

Kniha vyšla v roce 1848 a okamžitě se stala populární. Příběh vášnivé, osudové lásky kurtizány a mladého právníka dojímal a bořil tabu. Titulní hrdinka vykupující život vydržované ženy čistotou citu a nakonec i smrtí – to bylo v literatuře téma velmi skandální. Autentičnost a pikantnost Dumasovy knihy navíc podtrhovaly autobiografické momenty. Předobrazem krásné „dámy s kaméliemi“ Marguerity Gautierové byla totiž Marie Duplessis, proslulá francouzská kurtizána, se kterou měl kromě Alexandra Dumase ml. poměr např. také Franz List…

Úspěšnou knihu následovala Dumasova vlastní dramatizace románu. Ta byla už pro tehdejší cenzuru natolik provokativní, že po premiéře v únoru 1852 nesměla být nějakou dobu znovu uvedena. Satisfakcí pro Dumase ovšem bylo, že podle jeho příběhu vzniklo v roce 1853 první významné operní dílo na současný společenský námět – Verdiho opera La Traviata (Opuštěná). Není bez zajímavosti, že existuje také jistá podobnost příběhu se skladatelovým životem: Verdi žil s krásnou milenkou na venkovském statku.

První slavnou divadelní interpretkou postavy Marguerity Gautierové byla francouzská herečka Sarah Bernhardtová. Také její skutečný osud byl v mnohém podobný Dumasově hrdince. Její matka – původně švadlena a později vyhledávaná kurtizána vedla prý své tři dcery k prostituci sotva dovršily třináct let. Nejstarší Sarah (Henriette Rosine Bernardová) měla však štěstí, protože ji penězi zajistil movitý otec (právník) a jiný „rodinný přítel“ si všiml jejího talentu a dostal ji na státní konzervatoř. Dumasova Dáma s kaméliemi byla její neslavnější rolí - Bernhardtová ji hrála od roku 1880 až do smrti a údajně ji prožívala tak silně, že jednou dokonce na jevišti omdlela. Autorem neméně proslulého plakátu k jejímu představení byl Alfons Mucha.

Dáma s kaméliemi se také mnohokrát stala předlohou k filmovým zpracováním. Jen z období němého filmu existuje desítka filmových verzí slavného příběhu, v jedné z nich z roku 1911 hraje „dámu s kaméliemi“ právě Sarah Bernhardtová (v době, kdy ji natáčela, jí bylo 67 let), v jiné ztělesnil Armanda Duvala Rudolph Valentino.

Další více než desítka zvukových filmů inspirovaných touto klasickou látkou následovala. Roli Marguerity či Markéty Gautierové si v nich zahrály například Greta Garbo nebo Isabele Huppertová… Snad nejslavnějším filmem podle Dámy s kaméliemi je Camille hollywoodského režiséra a scénáristy Georga Cukora z roku 1936 s Gretou Garbo a Robertem Taylorem v hlavních rolích. „Natáčení filmu začalo v září roku 1936 a trvalo 75 dní. Garbo se do práce dostavila ze svého švédského pobytu a prožívala ještě větší melancholické období než obvykle. Bylo jí třicet, ve Švédsku těžce onemocněl a během návratu do USA zemřel její dlouholetý partner John Gilbert. Sama Garbo byla během natáčení stále nemocná a velmi slabá, což napomohlo procítění její role – nápad na zfilmování této klasiky ostatně přišel od samotné Grety, která se svojí Marguerite měla leccos společného, byť žila v jiném století.“