Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!
Pražské parky: Portheimka
2009-05-16 00:01
Malý park s dlouhou historií a rozporuplnou současností, to je Portheimka, park, kterým se spíš spěšně prochází, než že by se sem chodilo na procházku. Posedět sem lidé míří spíše do hospůdky nebo do kavárny, než na lavičky pod stromy. Ty jsou totiž obvykle obsazeny společností, kterou maminky s kočárky ani přítelkyně, které si chtějí vklidu popovídat, nevyhledávají.
Lidé závislí na drogách do parku Portheimka, dá se říci, přepadávají přes zábradlí z pěší zóny, která tvoří něco jako „Rozdělovací třídu“ mezi zelení na náměstí 14. října a právě Portheimkou. Kromě lidí závislých na drogách posedávají, když se oteplí, na rušné pěší zóně bezdomovci s krabicemi vína nebo ti, kteří si na krabice vína teprve spoří oslovováním kolemjdoucích.
Řada kriminálních živlů si sem v horkých letních měsících přichází také odpočinout od náročné práce v obchodním centru u Anděla či na tamější rušné křižovatce. Mnohdy se zde také radí o svých dalších taktických i strategických plánech.
V parku Portheimka, jehož nadmořská výška je o dva metry nižší než okolního terénu, se spokojeným úsměvem sedává v kavárně před letohrádkem postaveným Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem starosta Prahy 5, proslulý tím, jak umí bez jediného škrábnutí vyklouznout z bezpočtu afér, které jeho starostování provázejí.
V parku Portheimka rostou javory, pajasany, kaštany a je tu dokonce i Farma. Od letoška nově v budově, odkud ještě nedávno trafostanice směrovala elektrický proud do bytů k žárovkám a zásuvkám napájejícím holicí strojky i domácí kina. Ve Farmě se ale nepěstují sazenice nových pajasanů ani květin, které zdobí pěší zónu nad parkem, ale mladí umělci se zde oddávají pěstování zcela jiné rostlinky - avantgardního divadla.
A Kilián Ignác Dientzenhofer, který postavil zdejší letohrádek pro sebe a pro Prahu kostel svatého Mikuláše na Malostranském náměstí? Už se dávno odstěhoval na blízký Malostranský hřbitov, kde je pohřbený zcela jistě, ale na místě současnosti neznámém. Původně byl park jeho rodinnou zahradou a sahal až k Vltavě. Dnes je podstatně menší a skromnější. Park nese jméno nikoliv svého stavitele, významného barokního architekta, ale mnohem pozdějších majitelů této krásné barokní stavby.
Byli jimi v devatenáctém století bratři Portheimové, průmyslníci, kteří šlechtický titul Portheimové z Portheimu získali od císaře Františka Josefa II. za své průmyslnické zásluhy. Letohrádek je v současnosti bohužel nepřístupný veřejnosti s výjimkou prostor kavárny v přízemí. Je to škoda, protože uvnitř se nachází výjimečná fresková výzdoba z ruky barokního malíře Václava Vavřince Reinera z počátku osmnáctého století. Historickou památkou, která pochází ze stejné doby jako letohrádek, je pískovcová kašna, která stojí před ním, u boční zdi parku.
Tento park je spíše než k procházce předurčen k tomu, rychle jím projít cestou k rušnému obchodnímu centru u Anděla nebo směrem od něj k Vltavě. Kromě kavárny v letohrádku se zde ale přece jen nabízí ještě jedno místo k posezení. V zadním traktu domu, ve kterém bydlel za první republiky novinář a spisovatel Ferdinand Peroutka, se nachází vinárna nesoucí jméno U Věstonického Venouše. V letních měsících je otevřená i zahrádka. Bývá plno, ale nějaké to místečko se vždycky najde.
petr m