Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!
Pražské parky: Klamovka
2009-05-02 01:27
Nad stanicí tramvaje Klamovka se rozkládá park neodmyslitelně spojený se zdejší restaurací, kdysi hospodou, park nijak rozsáhlý, ale přeci jen už dost velký na alespoň malou procházku.
V parku na Klamovce se dříve a kdysi děly věci. To už je dávno anebo hodně dávno. Například o Klamovce na počátku dvacátého století zanechal působivou a dramatickou reportáž Egon Ervín Kisch. Tancovačky, proletáři a pasáci, důstojníci rakouské armády. A české holky. To je pokus o stručnost, ne o Kischův styl a přesnost. Milostné vzdychání zvučelo v křovích parku, těch, které tu zavraždili, bylo koneckonců jen pár. A ti, co z nešťastné lásky, jejíž původ byl právě na Klamovce, spáchali sebevraždu, udělali to většinou na jiném místě Košíř.
Ale ještě mnohem dříve tu byl park hrabat Clam-Gallasů, jejichž rod dal parku a usedlosti Klamovka její dnešní jméno. Právě jejich dílem je i Chrámek hvězdné oblohy a pavilónek nad ním, kde se lidé urozeného rodu oddávali stejným hrátkám, jako Kischovy pražské služtičky v setmělém parku. Clam-Gallasové ovšem v mnohem větším pohodlí. A v parku, který měli celý jen a jen pro sebe. Proti gustu žádný dišputát a každému, co jeho jest.
V jistém smyslu milostným parkem byla Klamovka i pro český underground v osmdesátých letech minulého století. V teplých měsících roku se temná zákoutí parku sama nabízela. A opět, jako za časů Egona Ervína Kische, se sem sjížděla celá Praha. Celá Praha undergroundová, jejíž počet se jistě nedal srovnávat s časy, kdy na počátku dvacátého století majitel restaurace a zároveň košířský starosta neváhal vybudovat na vlastní náklady tramvajovou trať jen proto, aby do restaurace přivážela hosty. Ale celá Praha undergroundová na Klamovce sedávala, popíjela a dívky byly stejně krásné a léto stejně žhavé jako o osmdesát let dříve.
Dnes už je všechno jinak, park je prořezaný, upravený, seriózní. Jeho hlavními návštěvníky jsou rodiče s dětmi. Park je dostatečně velký na to, aby se tu v teplých měsících roku mohli vyřádit žáci i žákyně mladšího školního věku, pro ještě mladší je tu pískoviště a další hrátky, pro ty nejmenší, kteří neopouštějí kočárek, je tu z hlediska jejich maminek dostatek laviček. Pro rodiče je restaurace opravdu blízko a pro mnohé z nich může být jistě magnetem, který je sem přitahuje. Jinak tu v současnosti sedávají hlavně podnikatelé a úředníci, právě na ně je zaměřena nabídka podniku.
Obejít malou procházkou celý park a nezůstat jen u zdroje slazených nápojů a solených brambůrků ale opravdu stojí za to. I když jistěže, jak pro koho, ale já si park rád každopádně vždycky, když se sem dostanu, znova obejdu. V každém ročním období je jiný. Začínám odspoda od kostelíka, který byl už od středověku farním kostelem Košíř, na dnešní hlučné křižovatce býval střed této čtvrti.
Od kostelíka jdu doleva a podívám se k pseudogotické kapličce, která patřila k romantickým rekvizitám, jimiž park ozdobili Clam-Gallasové. A pokračuji dál, po asfaltovém chodníku nad činžáky Košíř a po chvíli se přede mnou otevře výhled na protější kopce zdvihající se směrem k Jinonicím.
A ještě o kousek dál stojí v rohu parku dům se zasklenými pavlačemi. Když se před ním zastavím, jsem najednou plný nostalgie po něčem, co jsem nemohl znát. Čekám, kdy se z okna vykloní pan inspektor Pištora z detektivních povídek Karla Čapka a osloví mne jako svědka milostné nehody s následkem úmrtí. Ale ne. Nic, jen ticho a padající podzimní listí.
Pak jdu nahoru až k diakonii a pak sejdu k usedlosti, která dala parku jméno. A pak odbočím zpátky do svahu, ke hřišti za kovovým plotem. A dojdu k sokolovně, a když je léto, sednu si na jedno pivo na zahrádku, a když je podzim, otočím se a vrátím se zpátky dolů k tramvaji.
Park Klamovka je pro opravdu jen malou procházku. Ale přece na procházku magickou Prahou.
petr m