Kostnice

Umíte si představit bizardnější výzdobu, než lustr složený ze všech kostí lidského těla nebo dekorace z lidských lopatek a kyčlí? Je to zvláštní místo. Snad každý den sem autobusy svezou stovky kostlivců, kteří tu zvědavě chrastí z místa na místo a hledí udiveně na své vkusně porovnané kolegy. Takhle to vypadá pod rentgenem věčnosti. Kostnice je unikát.

Její založení je svázáno s příběhem opata Heidenreicha, který se ve 13. století vypravil do Jeruzaléma, odkud si přivezl hrst posvátné půdy. Při slavnostním obřadu ji rozházel po místním hřbitově a proměnil ho tak v místo naplněné zázrakem. Sedlec se stal vyhledávaným cílem poutníků a nechávali se tu pohřbívat křesťané až z Polska, Bavorska a Belgie. Být pochován v Sedlci totiž znamenalo přiblížit se vzkříšení a není divu, že byl o místo na hřbitově zájem. K místním nebožtíkům později přibylo 30 tisíc obětí moru a za husitských válek spousta husitů. Materiálu k výzdobě tedy bylo víc než dost.

Kosti byly k výzdobě použity už v 16. století, ale definitivní podobu jí dal až barokní architekt Jan Blažej Santini. Využil rozvržení stavby a podtrhl její alegorický význam. Nad pyramidy, v kterých je víc 40 tísic kostí, umístil koruny symbolizující boží království a doprostřed kostnice postavil čtyři obelisky, znamající tolik co paprsky světla v černé noci – naději. Dnes to zní jako těžko uvěřitelný příběh. Učit o naději uprostřed hřbitova je absurdní. Sedlecký hřbitovní kostel je Kostniceale místo, kde se čeká na zázrak a celá stavba je zamýšlena jako jeho podobenství. Nad kostnicí naleznete kapli symbolizující vítězství nad smrtí a přizdobení nebožtíci dole vlastně jenom čekají, až jednou slavně vstanou z mrtvých. Posvěcená půda, kterou sem přinesl opat Heidenreich pocházela z místa, kde byl ukřižován Kristus, a ten, jak věří křesťané, se smrtí jednou pro vždy skoncoval. Nacházet se v blízkosti posvěcené půdy bylo jako přiblížit se Kristu a přiblížit se Kristu bylo přiblížit se spasení.

Člověk při pohledu na girlandy z lebek a holeních kostí maně přemýšlí, jak ono vzkříšení mělo vypadat. Dojde si noha z lustru pro kyčel zavěšenou pod stropem? Už ve středověku a baroku měl s tímhle člověk potíž a bohatší měšťané, kteří jsou pochovaní pod podlahou kostnice se radši nechali pohřbít v celku. Pro výzdobu byli použiti chudí a bezejmenní. Představy o mrtvých, kteří vstanou z hrobu se často lišily, ale jedno měly společné, byly to pouze podobenství a předzvěsti. Samotné vzkříšení i jeho podobu nechávaly v kompetenci Krista. 

Poslední úpravy kostnice provedl v 19. století řezbář František Rint, který je autorem kostěného lustru, Schwarzenberského erbu a dalších úprav. Stěny a klenby vyskládal lebkami se skříženými hnáty a na několika místech zavěsil kosti do prostoru. Jeho práce patří v celé kostnici k těm nejrafinovanějším, ale zároveň se trochu vzpírají celkové symbolice stavby. Symbolika smrti totiž dokonale převážila symetrii vůči kapli nahoře. V kostnici to po Rintových úpravách trochu vyvolává dojem jako když se pod hřbitovem slaví Vánoce. Faktem ale je, že v kostnici se slaví vzkříšení.

Kontakty: 

KOSTNICE SEDLEC

Zámecka 127, Kutná Hora - Sedlec, 284 03 

Správce: Karel Koubský

tel.: 728 125 488, fax: 327 561 143,   

Duchovní správce: Andrej Lukacek

tel.: 327 561 143,

Průvodci:

tel.: 327 561 143,

---

Hrádek

Hrádek připomíná malý hrad nejenom jménem. Nemá sice hradní věž, ale kdo by ji na konci 15. století potřeboval? Tenkrát stejně jako dnes měl dům především reprezentovat majetek a vkus svého pána. A pán tohohle domu si mohl klidně vykračovat po městě v legračních středověkých botách a nikdo se mu nesmál. Budil respekt stejně jako jeho dům. Tedy aspoň teoreticky.

Hrádek byl původně dřevěnou tvrzí chránící město, ale postupně byl přestavěn na obytné sídlo. Vystřídal několik majitelů, kteří mu dali okázalou gotickou podobu a v roce 1490 ho za tučný peníz koupil Jan Smíšek z Vrchovišť. Tento nový majitel by klidně mohl být patronem všech zbohatlíků. Za 30 let svého podnikání v Hoře se z průměrného kutnohorského těžaře vypracoval na jednoho z nejbohatších lidí v Českém království. Zlé jazyky tvrdí, že to byl podvodník a majetek čerpal z tajné huti, kterou maskoval jako černou kuchyni. Možná mají zlé jazyky pravdu, ale pan Smíšek zároveň sponzoroval stavbu chrámu sv. Barbory a úpravu kostela sv. Trojice. Na druhou stranu mohlo být i tohle počínání praktické, protože být za dobře s patronkou horníků Barborou, bylo jako naklonit si diplomatku mezi Bohem a vlastním měšcem. Přestavbou kostela sv. Trojice zase investoval do budoucna, neboť rodinná hrobka, kterou tu vystavěl, měla sloužit jako příbytek, ve kterém hodlal strávit drahně času; tedy minimálně do vzkříšení. Ať už to bylo jakkoli, pán z Vrchovišť dal Hrádku jeho dnešní rozměry a lesk. V roce 1492 získal šlechtický titul a svůj nový erbovní znak s bílým jednorožcem nechal namalovat snad úplně všude, takže nikdo z příchozích nemohl pochybovat, že se ocitnul v domě aristokrata. Přináležitost k šlechtě zdůraznil i vnějším gotickým rázem stavby, ale ve vnitřních prostorách dával přednost renesanci, která mu skýtala i daleko větší pohodlí. Vždyť gotická a renesanční postel, to je jako nebe a dudy.

Od 17. století to šlo s prestiží Hrádku z kopce. Vdova po Zbyňkovi Libštejnském z Kolowrat si tu založila nelegální živnost a provozovala v Hrádku řeznictví, pekařství a dokonce tu čepovala pivo. Vlastně tu mohlo být docela veselo, ale pravda je, že řvaní poráženého dobytka a odrhovačky horníků lesk aristokratickému sídlu nepřidají. Časy hodokvasu vystřídala jezuitská strohost, když si tu jezuité zřídili koleje a později byl objekt využíván jako městská škola. Za 2. světové války Hrádek dokonce obývali i četníci. Tedy nic proti četníkům, ale četníci a gotika, to je trochu moc…..Dnes v Hrádku sídlí České muzeum stříbra, které pro vás připravilo dva okruhy expozic. Jednak si můžete prohlédnout expozici o historii města a dozvědět se něco o životě místních patricijů, jednak si můžete prohlédnout vzorky všech rud, které se tu těžily. Největší atrakcí je ovšem II. okruh.

Kontakty:

Barborská 28, 284 01 Kutná Hora

Tel.: 327 512 159, Fax: 327 513 813, 

E-mail: , Objednávky:

---

Chrám sv. Barbory

Chrám Sv. Barbory stojí trochu na vzdor. Ve výzdobě nad levým vvchodem objevíte plastiku horníka, který je otočený zády k městu a přidržuje si kutnu, takže trochu odkrývá své pozadí. Byl sem umístěn v době, kdy se kutnohorští podnikatelé semkli proti zástupcům krále, ale dá se chápat jako univerzální symbol. Barbora měla konkurovat jak nedalekému Sedleckému chrámu, tak i Praze.

Stavba započala roku 1388 a jejím prvním architektem byl pravděpodobně Jan Parléř. Chrám rostl v prvních letech jako z vody nebo lépe z pískovce, který se těžil v nedalekých lomech. Ten obsahuje velké množství lastur, které v něm při bližším prozkoumání můžete pozorovat a pochází z dob, kdy se na tomhle místě proháněly ryby. Už čtyři roky po započetí stavby bylo vysvěceno 15 oltářů a ke každému ustanoven zvláštní kněz. Do husitských válek se stavba vyšplhala skoro do poloviny dnešní výšky, ale na té zůstala až do roku 1547, kdy bylo zaklenuto střední trojlodí. Nutno říct, že do té doby dovnitř pršelo, což lidem ani chrámu nesvědčí. Kutné Hoře také docházelo stříbro a milí Horníci se proto rozhodli, že stavbu předčasně ukončí. V původním projektu měl být chrám minimálně dvakrát delší a tahle asymetrie působí uvnitř legračně. Zvlášť, když člověk ví, jak jsou Horníci na Barboru pyšní.

Další úpravy chrámu pokračovaly až do roku 1905, což znamená, že Barbora čekala na své dokončení víc než 500 let. Po celou dobu se v ní ale k bohoslužbám scházeli obyvatelé města a modlili se ke své patronce. Modlili se k ní i dole pod zemí, zvlášť při závalech. Uměla horníky vysekat z dokonale beznadějných situací. Zkazek o její pomoci se v Hoře tradovalo stovky. Otevírala jim tvrdou skálu, svítila ve tmě nebo ukazovala cestu. Mít nahoře chrám bylo jako zajistit si dole ochranu nebo v ní aspoň doufat. Ostatně, můžete se pomodlit také. Jestli máte návštěvu místního dolu za sebou, tak jako projev díků a jestli vás čeká, tak prostě pro jistotu. 

Neúchvatnější výjevy Svatobarborského chrámu zůstávají návštěvníkům skryty. Chrámy nebyly stavěny jen pro lidské oči, ale byly zasvěceny Bohu a ty nejroztodivnější objekty jsou umístěny vysoko nahoře. S dalekohledem nebo silným kukátkem můžete nad ochozy na pilířích obdivovat fantastickou faunu, tvořenou chimérami, netopýry, démony, harpyjemi, žábami nebo okřídlenými berany. Na jednom z jižních pilířů najdete i opici s pomerančem. Jedná se o první plastické zobrazení tohoto ovoce u nás. Uvnitř chrámu vás čeká atmosféra přitlumená barevným světlem vitráží a dokonalá akustika. Pořádají se tu varhanní koncerty a samozřejmě se tu konají pravidelné mše.

Kontakty:  telefon:  327 512 115 (fara)

---

Vlašský dvůr

Na tomto místě se kdysi skladovalo stříbro. A kde je stříbro, je i moc a stoly přetékající jídlem, břichatí radní, králové a diplomati a ovšem také zločinci a lumpové. Dnes tu cupitají turisté a úředníci městské správy, ale bývalo tu rušněji. Na dvoře se razily mince, v audienční síni se hlasitě rokovalo, v královských komnatách se tančilo, jedlo se a pilo, soudilo, a také se zavíralo do šmitny. Do šmitny, ano, to slovo tu mají velmi rádi. Průvodci ho milují. Původně měli ovšem šmitny jinou funkci. Bylo jich právě sedmnáct, tedy šmiten. Na šmitnách to vlastně celé stálo.

Vlašský dvůr byl nejdřív prosté opevnění určené k ochraně obchodní stezky, později byl přestavěn na královské sídlo, ale největší proměnou prošel za Václava II, který tu soustředil všechny mincovny z království. Jednak byl v Hoře k ražbě mincí materiál, jednak král přistoupil k měnové reformně, kterou chtěl zajistit kvalitní a jednotnou měnu. K provedení úkolu si přizval florentské právníky a finančníky, kteří na místní obyvatelsko pravděpodobně učinili mocný dojem. Vlašský dvůr se totiž jmenuje po nich, neboť pocházeli z Vlach, jak se tehdy říkalo Itálii. S mincovní reformou souvisí i přestavba celého komplexu. Byla tu vybudována centrální ražebna, nad kterou se postavilo patro obývané králem, a kolem obvodových zdí dvora se vytvořily malé a útulné šmitny. Takové šmitničky. 

Vlašský dvůr byl i významným mocenským centrem. Za husitských válek si zde vybudoval základnu Zikmund Lucemburský a řídil odsud svoje křižácká vojska. V místních zbohatlících i mezi šlechtici nacházel oddanou podporu. Hora totiž husitům nikdy moc nepřála a prokatoličtí horníci jich také dva tisíce naházeli do šachet. Dokonce nechali rozhlásit, že tomu, kdo přivede husitu, vyplatí na místě kopu grošů a za husitského kněze dokonce kopy dvě. Není divu, že se pak kolem Kutné Hory začali ztrácet lidé a že jich naopak vůčihledně přibývalo v dolech. Později tu byl zvolen i katolický král Vladislav II. Jagellonský a ve Vlašském dvoře pak rád pobýval. Poslední velký sněm se tu konal v roce 1523. Podnětem k jeho svolání byl permanentní a stále se zvyšující únik stříbra mimo královskou pokladnu. Jak se říká, příležitost dělá zloděje. Nejvíc se samozřejmě kradlo na nejvyšších místech, ale stříbro zůstávalo i v kapsách horníků a slévačů a to se vůbec nezmiňuji o šmitnách.

Další podrobnosti o Vlašském dvoře vám určitě rádi sdělí průvodci. Provedou vás celým Vlašským dvorem a zároveň i celým procesem ražby mince. Prozradí vám, kam se tu ukrýval stříbrný poklad a možná vám rádi něco řeknou i o šmitnách. Šmitny tu to totiž opravdu byly a nevěřte nikomu, kdo by vám tvrdil opak. Kamenný dum 

Kontakty :

telefon: 327 512 873 , e-mail:

---

Kamenný dům 

Kamenný dům je jednou z nejvzácnějších památek gotiky v Čechách. Nejen svým stářím, ale hlavně proto, že nese pečeť myšlení a života tehdejšího člověka. Svou výzdobou i dispozicí zároveň zosobňuje jednu zvláštnost místního lidu. Napětí mezi přízemními vlastnostmi, jako je okázalost a šplhounství, a vírou, která není jenom vnější slupkou, ale projevuje se docela v skrytu.

Dům původně patřil řeznické rodině Kroupových a stál na náměstí, kde se provozoval masný trh. Do téhle rodiny se přiženil jakýsi Martin a převzal za příjmení svého zeťe. Pravděpodobně zbohatl podnikáním na dolech a ženitbou si ještě hodlal přilepšit. Snažil se držet vysoko a měl k tomu i nadání. Po 30 let zastával vysoké úřednické funkce a vedle toho stačil podnikat v několika oborech. Mezi obyčejnými lidmi ale zvláštní úcty nepožíval a on si jich podle všeho také nevážil. Jednou se mu povedlo i ukázkové freudovské přeřeknutí. Když se při hornických bouřích snažil uklidnit dav horníků, chvíli jim domlouval a chtěl to asi stvrdit slovy "však vám páni nic zlého nepřejí", jenomže se podřekl a pravil "však vám páni nic dobrého nepřejí", na což horníci smečovali "však my to, hrome, víme". 

Martin Kroupa ovšem dál úspěšně postupoval v úřední hierarchii a v r. 1499 byl povýšen na šlechtice. Ke svému novému společenskému statutu si musel řádně vyzdobit i dům. Práce na vnější fasádě zadal kameníku Briccímu a ten ji pojal skoro pietně. Výzdoba se nijak neliší od chrámové. Na štítu nalezneme obraz prvotního hříchu a jeho vykoupení. Kroupa se tím vnějšně představil jako zbožný křesťan, ale rekonstrukce probíhala i uvnitř. V obytném patře domu měl kapli, skrytou před veřejností, kde se modlíval. Možná, že prosil o odpuštění hříchů a svědčí o tom i výzdoba štítu, ve kterém má ustřední postavení Madona jako přímluvkyně za hřešící. Záznamy se ovšem nedochovaly.

Domem pak prošlo několik majitelů a jeden z nich mu v roce 1839 ošklivě pocuchal fasádu. Jmenoval se Josef Krčan, nechal odstranit Madonu, několik znaků přesunul a místo nich nechal udělat nesmyslné dekorace. Budiž mu země lehká. Restaurátoři naštěstí uvedli stav do pořádku a dnes si můžete kamenný dům prohlédnout v původní podobě. Čeká vás expozice představující umělecká řemesla od poloviny 15. století až do 19. století a pohled do středověké kuchyně. 

Kontakty:

Václavské nám. 183, 284 01 Kutná Hora

Tel.: 327 512 821

---

Další památky:

Kaple Božího těla

Chrám Nanebevzetí Panny Marie

Kostel Sv. Jakuba

Kostel Panny Marie na Námeti

Kamenná kašna

Atrakce a zajímavosti:

Prohlídka hory se stredověkou hostinou

Cesta stříbra 

Ten pocit, který zažijete pod zemí nic nenahradí. Můžete o tom přečíst stohy knih, vytapetovat si pokoj fotkami z jeskyní a sledovat celý rok jen filmy o hornících a přesto se nedozvíte nic. Teprve dole v dole můžete pochopit něco z Kutné hory. Exkluzivita s jakou kutnohorští horníci chápali sami sebe i jak je vnímali ostatní má svoje zdroje v zemi věčné noci, kam se dnes můžete podívat i vy.

Nejdříve se s průvodcem zastavíte u obrovského těžního stroje, kterému se říkalo trejv. Byl poháněn párem koní, kteří se motali v kruhu a byli schopni z dvousetmetrové hloubky vyzvednout až 1 tunu. Na další dobrodružství vás vyzbrojí perkytlí – tedy hornickou halenou se skřítkovskou kapucí, svítilnou a helmou. Kdyby člověku vtiskli do ruky i hornické kladívko, mohl by člověk zapochybovat, jestli si ho v dole nechtějí pár týdnů podržet a nepustit ho než za vytěžené stříbro. Tak dlouho tam sice nebudete, ale i tak trvá prohlídka déle než půl druhé hodiny. Projdete štolou dlouhou přes čtvrt kilometru, minete zatopené štoly s průzračnou vodou a skoro všude můžete ve stěnách sledovat drobné vrypy hornických kladívek. Možná vás občas zastudí na krku, proto ta perkytle, hlavou procítíte skálu, proto helma, ale hlavně: teprve v podzemí poznáte, co je to absolutní tma. Stojí za zkoušku, abyste si na minutku zhasli lampu a za chvíli vám před očima začnou pochodovat permoníci. Když uvážíte, že horníci trávili v dole i celý týden, byli sami, a v jejich představách se nacházeli někde blízko peklu, musela fantazie pracovat na plné obrátky. K udržení psychické rovnováhy užívali jednoduchou strategii: zpívali si, což se vřele doporučuje i návštěvníkům. Cesta se na několika místech zužuje a je třeba projít bokem, ale nemusí se bát ani pivní siláci. Podle průvodců zatím prostrčili každého.

Když se pak člověk ocitne nahoře, chce se mu políbit listy nejbližšího stromu a možná se mu zamotá hlava z toho vysokého nebeského stropu. Život pod zemí je nepřirozený a vrtat v ní má příchuť zakázaného ovoce. Jenže za chvíli, možná druhý den, budete cítit svědění, že byste si to příště vyzkoušeli hloub. Prohlídka končí v místnosti proměněné na huť a mincovnu. Mají tam pícku, hutníka i mincmistra, všechny pěkně vycpané. Nefalšovaný průvodce vám tu podá kompletní přednášku o středověkém zpracování stříbra. V rámci prohlídky se tak stanete svědky celé cesty stříbra: od prvního klepnutí havířského kladívka, po konečný úder mincířovy palice. Možná, že všechno z toho, co uslyšíte zase brzo zapomenete. Ten pocit, který jste zažili při průchodu dolem se ale vymaže jen těžko. Otevírá totiž hloubku, kterou si nosíme sami v sobě. 

Kontakty:

Barborská 28, 284 01 Kutná Hora

Tel.: 327 512 159, Fax: 327 513 813, E-mail: , Objednávky:

---

Muzeum alchymie 

V rámci expozice v Santurinovském domě můžete navštívit alchymické laboratoře ve sklepě a oratoř v horní kapli. Dole se pracovalo na přeměně méně ušlechtilých kovů na kovy ušlechtilejší a nahoře mělo něco podobného probíhat v lidské duši. V Hoře opravdu alchymické laboratoře existovaly a zkoušeli v nich stříbro proměňovat na zlato.

Kontakty:

Sankturinovský dům, Palackého náměstí 377, 284 01 Kutná Hora

tel:  327 511 259 , fax: 327 511 260, mobil: 603 308 024 / e-mail:

---

Bobová dráha

Najdete ji hned na kraji města ve sportovním areálu Na klimešce. Jde o nejdelší bobovou dráhu v České republice. Má dva okruhy. Můžete si zvolit buď „rekreační okruh“ nebo jeho adrenalinovou variantu, na které se dosahují až 60 km/h. Na bobu je naštěstí k dispozici ruční brzda, kterou si můžete rychlost regulovat sami.