Archiv

4 a půl minuty ticha pro Johna Cage

2012-06-06 21:35

Letos by mu bylo 100 let. John Cage, americký výtvarník, spisovatel, skladatel a hudební experimentátor sice nevystavuje v centru současného umění DOX osobně, přesto se o jeho tvorbě a životě dozvíte mnohé. Výstava MEMBRA DISJECTA PRO JOHNA CAGE: Chceme říct něco o Johnovi představuje práce Cageových přátel, spolupracovníků i řady mladších umělců, kteří našli v jeho díle inspiraci. I dvacet let po jeho smrti dokazují, že témata, kterými se John Cage zabýval, jsou stále podnětná.

„Já nechci o Marcelovi říct nic“
Jediným Cageovým dílem, které na výstavě najdete je litografie se čtyřmi plexigramy, kterou vytvořil v roce 1969 u příležitosti výstavy věnované vzpomínce na Marcela Duchampa. Dílo odkazuje k výroku jiného umělce, Jaspera Johnse, který na výzvu, zda by nechtěl vytvořit dílo k poctě Duchampa, odpověděl odmítavým, „Já nechci o Marcelovi říct nic“.

Svéráznou Cageovu odpověď variují kurátoři současné výstavy v DOXu Jozef Cseres a George Weckwerth, když oslovují Cageovy nejbližší spolupracovníky, přátele a další umělce, aby vytvořili díla na jeho počest. Dostáváme tak nejen v názvu samotné výstavy zajímavé reference k Cageově celoživotní tvorbě.

Ticho, způsob, jak změnit svou mysl
Jednou z nejznámějších Cageových prací je skladba „4´33´´“, která byla poprvé provedena roku 1952.  Celkem 4 minuty a 33 vteřin ticha rozděleného do tří vět. Jako první skladbu interpretoval David Tudor. Před zahájením každé věty zavřel víko klavíru, u kterého seděl a jednotlivé věty i celou skladbu ukončil tak, že jeho víko otevřel. Na výstavě k této skladbě a fenoménu ticha, kterému se Cage dlouhodobě věnoval, referuje hned několik prací.

John Cage - 4'33" David Tudor

Ticho ale není jediným fenoménem, který Cage fascinoval. Stejně tak ho zajímaly zvuky a to i takové, které se běžně snažíme vytěsnit. Třeba nepřetržitý zvuk klaksonů aut, které zní v nočních ulicích New Yorku. Na toto konto poslal Christian Marclay do galerie místo vlastní práce “pouze“ instruktážní dopis, který najdete vyvěšený na různých místech expozice, nabádající návštěvníky, aby nechali zaznít vyzváněcí tón svého mobilního telefonu. Pokud se takových zvonění setká víc najednou, mohou vytvořit novou zvukovou krajinu, jak by ji měl John Cage určitě rád.

John Cage „Miluji zvuky takové, jaké jsou“

Většina z šedesáti vystavujících umělců se vyslovuje k těm nejznámějším Cageovým projektům a tématům, přesto ale nebude od věci, když se s Cageovou tvorbou seznámíte předem. Celá výstava se vám pak mnohem lépe otevře a stane se zábavnou procházkou po přesazích jeho tvorby, které nebudou zajímat jen nás, ale i naše děti a jejich děti jakbysmet.

Z českých umělců se výstavy účastní Milan Grygar, Blahoslav Rozbořil, Jiří Sigut, Peter Graham, Petr Kotík, Marian Palla a Jan Steklík. Premiéru měla výstava Membra disjecta pro Johna Cage ve Vídni. V holešovickém DOXu se navíc setkáte s 11 díly, která nebyla součástí vídeňské verze výstavy, ale vznikla až v jejím průběhu v rámci několikadenního workshopu.

Kromě návštěvy výstavy vám doporučujeme k přečtení ještě text Pavla Klusáka, který uveřejnil na svém blogu Melanchofobia.

Výstava MEMBRA DISJECTA PRO JOHNA CAGE: Chceme říct něco o Johnovi v DOXu potrvá do 20. 8. 2012 a další podrobnosti o ní se dozvíte ZDE.

Milan Grygar, Modrá partitura, 1972, (c) DOX Prague