Archiv

JE SUIS DADA

2011-01-14 11:11

Oznamují vlámští designéři a svoji příslušnost k tomuto (anti)uměleckému směru dotvrzují návrhy výrobků na pomezí užitného předmětu a výtvarného díla i samotnou scénicky ztvárněnou putovní výstavou Je suis dada - Vlámský design mezi snem a realitou, kterou do 29.11. hostí UPM.

Prohlášením "Jsem dada" se hlásí k odkazu dadaistického hnutí jak designéři, tak přímo i jejich osobité výtvory a není to nijak náhodné rozhodnutí, přestože vás možná napadne otázka proč, když Belgie jeho kolébkou není. Jenže dadaismus se takřka nepozorovaně přetransformoval do surealismu, a v něm už má belgické umění svoje horké želízko - René Magritta, ale i celou řadu dalších významných umělců jako je Marcel Broodthaers, Paul Delvaux atd.. Touto výstavou jim, designéři ovlivnění jejich uměním, současně vzdávají hold.

Dada je věčný

Při přípravě výstavy, jejímž úkolem je dostat vlámský design do evropského povědomí, tudíž vsadili ředitel Galerie Design Flanders Johan Valcke s kurátorkou Inge Vranken zcela logicky na surrealisticky zaměřené designéry.

Pro prezentaci vybrali víc jak 30 současných výtvarníků, kteří skutečně dělají svými designérskými návrhy čest surrealistické tradici země. Přestože věk většiny vystavujících se pohybuje mezi 35 až 55 lety a nejstaršímu designérovi je dokonce 72 let, podrželi si hravost a konvencemi nespoutanou fantazii mládí, tak typickou pro studentský design a zásadní pro dadaisty.

Mrazivě bílá scéna

Abyste mohli výstavu komplexně vnímat, chce se to nejdříve pomalu rozkoukat, protože při prvním pohledu máte pocit, že jste vstoupili někam, kde se výstava teprve připravuje. Všechno je bílé, exponáty u vstupu jsou zakryty bílou plachtou. Jenže zdání klame, všechno už je na svém místě. Bílá má navodit dojem nekonečné krajiny, kde lze bez vyrušení snít. Je také neutrálním podkladem pro prezentované exponáty.

Přesto vstup do tohoto absolutně bílého světa, kde nemůžete hledat žádný záchytný bod, ani bezpečnou půdu pod nohama, protože i podlaha je pokryta bílou textilií, evokující chůzi po čerstvě napadaném sněhu, vyvolává neklid. Scénograficky pojatý výstavní prostor (arch. Pieter Boons) naznačuje, že se návštěvník automaticky stává účastníkem dadaisticko-surrealiticky laděné hry. Účinek ještě podtrhuje zvuková kulisa.

Nejsurrealističtější částí expozice je zeď s bílými dveřmi s nápisem exit, na níž sedí zlověstně vyhlížející hejno vran, které vás sleduje kamkoliv se hnete a odkazuje na Hitchcockovi Ptáky. Zeď tvoří zároveň vitrínu pro drobná dílka.

Jakoby vyčleněné z výstavního prostoru jsou prezentace za bílými závěsy, které nutí návštěvníka rozhrnout je a poodhalit roušku tajemství. Efekt překvapení znásobuje v těchto ohraničených boxech zrcadlová podlaha.

Mezi snem a skutečností

Přestože dadaisté se snažili svým uměním provokovat a dokonce urážet, dnes už zasáhnou jemnocit asi jen málokoho. Jejich současní vlámští pokračovatelé si toho jsou vědomi a sází více na moment překvapení a humor, byť třeba ironický až sarkastický. K nejčastějším tématům patří lidské tělo, zvířata a nikdy nezklamající erotika. Velký vliv má na náměty také nejrůznější symbolika.

Z designerské tvorby je na výstavě zastoupen nejvíce nábytek, osvětlení a bytové doplňky jako zrcadla, koberce, tapety, dále nádobí a další předměty potřebné pro stolování. Zvláštní skupinu pak tvoří šperky.

Bezvýhradními zástupci původních námětů, které pravděpodobně i na dnešního návštěvníka budou mít alespoň z části onen odpuzující účinek, jsou kalíšky na vejce od Roose Van de Veldeho. Porcelánový kalíšek stojí na do porcelánu zalité kuří noze a stejně tak doplňující lžička má rukojeť z kuřecí kosti.

Atelier Brink představuje své tapety s erotickými výjevy, které tvoří barokní vzory. Postavičky v erotických polohách však rozeznáte, až když se na tapetu pozorně podíváte. Pro podobně hravé je určena lampička v podobě opičáka, jejíž vypínač je umístěn v opičákově podbřišku. Autorem je Jos Devriendt.

Vítězí-li u vás nad sexem láska, pak tu najdete několik zajímavých a netradičních předmětů, kterými můžete obdarovat své milované nebo se s nimi symbolicky spojit na věky. Nedda El-Asmar navrhla zamilované lžičky. Jedná se o dvojici spojených lžiček, tvarově trochu připomínajících Pelclovi Spermie Anežky. Námět tohoto designérského dílka vychází ze starého anglického označení pro zamilovanost a waleské tradice, kdy mladík vyvolené dívce daroval vlastnoručně vyřezanou lžíci jako projev lásky. Snubní prstýnky ve stylu "udělej si sám" jako kit s datem svatby, z něhož si je novomanželé "vyloupnou" navrhla Cynthia Jacobs. A do třetice na téma svatby je návrh svícnu pro svatební noc. Klasický příruční (nebo také hromničkový) svícen má rukojeť ze snubního prstenu. Návrh pochází od Sofie Lachaert.

Linde Hermans si rovněž ráda pohrává se symboly a tak její náušnice zosobňují rčení, že pro krásu se musí trpět. Část, kterou se připevňují do uší, tvoří jehly, představují bolest. Ty jsou propojené navlečenou nylonovou nití se stříbrnými perlami, zastupujícími krásu a uložené v pouzdře ve tvaru knihy jejímž obsahem je tajemství.

Z jiného soudku je party stolek, jenž je zároveň svítidlem. Jeho syntetický ubrus tvoří samonosnou konstrukci. Světlo funguje na akumulátor, který vydrží po nabití svítit sedm hodin. Poté stůl zhasne a tím hostům jemně naznačí, že je čas se rozloučit. Autorem je Bart Lens.

Nemáte dost financí, máte styl a rychlé nohy? Pak si podle Siegfrieda de Bucka místo luxusního auta pořiďte vycházkovou hůl, kterou nastartujete stejným klíčkem jako vůz Ferari.

Jako klamání tělem se dá nazvat stůl s napevno instalovaným popelníkem a cigaretou, který pokračuje v dvojrozměrné formě i na ubrusu, od Anity Evenepoel či zrcadlo Lucile Soufflet, v němž se "odráží" dívka a okolní prostor koupelny. Patří sem i koberec se vzorem nádobí z blešího trhu. Pod jehož návrhem jsou opět podepsány designérky z Atelieru Blink.

Na počest René Magritta vytvořil Frans van Praet skleněná svítidla ve tvaru buřinek. Duch i dílo slavného surrealisty jsou tu přítomni prostřednictvím dvou unikátních filmů, které sám René Magritte natočil.

Výčet a doprovodné fotografie jsou samozřejmě jen zlomkem toho, co si na vás dadaisté přichystali. Výstava Je suis dada, Vlámský design mezi snem a realitou je k vidění do 29. listopadu ve Výstavním sále Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Další informace o výstavě čtěte zde.

Atelier BLINK – Tapis Brocante, Foto: Atelier BLINK:


Weyers & Borms – Quercus Rain Tree:


Hugo Meert – Fuck T, Foto: Steven Van Leeuw:


Roos Van de Velde – Egg cup:


Bieke Hoet – Mosaic:


Christiane Hoegner – Sugar bags:


Wynants Dirk – DO-Nut:


Bart Lens – Tafelkleed voor receptietafel, Foto: Philippe van Gelooven:


Nora de Rudder – Mosselluster, Foto: Phile Deprez:


Lucile Soufflet – Chez Victor, Bernard, Mildred ...:

Foto: UPM, Design Flanders, Phile Deprez, Atelier BLINK, Steven Van Leeuw, Philippe van Gelooven