VALL-I JE CHAPLINEM ANIMOVANÉHO FILMU

Filmová premiéra: Někomu připomíná robota Číslo 5, jinému E.T. – Mimozemšťana. VALL-I čili Víceúčelově Automatický Likvidační Lisovač – Imunizátor je však ve všech ohledech originál tak jako stejnojmenná novinka z dílny studia Pixar o jednom opuštěném robůtkovi z budoucnosti, který by moc chtěl chytit někoho za ruku...

I když každá nová „pixarovka“ představuje kvalitativní jistotu, VALL-I se z kontextu tvorby Pixaru přece jen vymyká. Zaprvé se ve filmu tentokrát moc nemluví. Beze slov se nejprve odehraje zábavný předfilm v duchu klasických kreslených grotesek a počet vyřčených vět v celé první polovině následujícího hlavního snímku byste pak napočítali na prstech jedné ruky. Za druhé VALL-I dosud nejvěrněji imituje reálný hraný film – od realističnosti prostředí až po hloubku ostrosti kamery a úmyslné nedokonalosti její optiky. Zatřetí – mezi animovanými postavičkami se tu občas mihnou i opravdoví herci. A konečně za čtvrté – rodinný snímek tentokrát až příliš očividně kritizuje konzumní společnost a bije se za ekologii.

Podobně jako předchozí snímek režiséra Andrewa Stantona, jímž nebylo nic menšího než úspěšný animák Hledá se Nemo, začíná i VALL-I něčím, co malými diváky může snad až citově otřást. Zatímco Nemo přišel v úvodu o jednoho rodiče, robůtek VALL-I nemá na světě vůbec nikoho. Lidstvo bylo nuceno už před stovkami let opustit Zemi a VALL-Iho tu nechali, aby ji vyčistil od hor odpadků. Společníka mu dělá jen šváb, jehož rod, jak se zdá, opravdu přežije všechno.

VALL-I však v rozporu se svým programem zdaleka ne všechny odpadky lisuje do úhledných kostek. Tu a tam ho něco zaujme a odnese si to do sbírky ve svém příbytku. A díky jednomu takovému artefaktu – videokazetě s muzikálem Hello, Dolly!, kterou si rád pouští před nočním dobíjením baterií – ví, že existuje i jakýsi vyšší cit. Byť lásce nerozumí, chápe ji tak nějak podvědomě dětsky – jako chycení se za ruce. Jenže se švábem si ruku nepodáte, byť je to váš nejlepší kamarád, a nikdo jiný k mání v okolí není.

Sexbomba mezi roboty

Scenáristé však jeho touhu vyslyší a na Zemi pošlu sondu, sexbombu mezi roboty, jejímž designem à la výrobky firmy Apple jako by lidé z Pixaru děkovali majiteli počítačové společnosti Steve Jobsovi za podporu, jakou jim od jeho začátků poskytoval. Jenže i když se VALL-I chová jako nesmělý zamilovaný studentík, EVA čili Environmentálně Vyhledávací Autosonda nějak nechápe, oč VALL-Imu jde. Zajímá ji jen splnění mise, kvůli níž upadá do kómatu, během kterého se o ni VALL-I něžně stará.

Byl by to pěkný příběh – kdyby však zaláskovaný VALL-I nenásledoval EVu na lidskou vesmírnou loď. V ten okamžik totiž přichází zlom a z komorní tragikomedie beze slov se stává tuctově ukecaný animák s příliš očividným výchovným poselstvím. Ne že by tahle část snad nebyla dost zábavná – jen se ubírá zcela jiným směrem, než jak by si asi většina diváků přála. VALL-Imu se už nedostává tolik prostoru, z EVy, jež působila spíše jako nechápavé dítě, se náhle stává rozumná mateřská figura a spíše než o lásku se hraje o to, aby kapitán lodi udělal „malý krok pro člověka, ale velký pro lidstvo“. Samozřejmě že za zvuků monumentální „vesmírno-odyseovské“ Straussovy fanfáry Tak pravil Zarathustra.

Především ale ona společenská kritika konzumní společnosti do pixarovského světa nějak nesedí. Všechny ty obrovské ultramarkety, zkomercionalizované vzdělávání i úřad prezidenta a nepohyblivé tlouštíky, kteří už neznají dotek ani oční kontakt, vyvolávají otázku, kde jsou vlastně mantinely rodinného filmu. Jsou děti schopné něco takového alespoň podprahově vstřebat?

Oscar pro VALL-Iho

VALL-I je takovým Chaplinem animovaného filmu. I tulák Charlie si přece vystačil beze slov a hledal někoho, s kým by mohl sdílet svůj osud. Zároveň Chaplinovy filmy pracovaly s podobně jemným sentimentem jako VALL-I a často se za komediálním rázem grotesek skrývala společenská kritika (stačí jen připomenout nejslavnější Moderní dobu). Především je však VALL-I výborným hercem – jak v komediální, tak tragické poloze, přičemž vše uhraje beze slov a s poměrně omezenými pohybovými možnostmi.

Publiku se snad až nechce věřit že je jen souhrnem jedniček a nul v rukou zručných animátorů, a ne skutečná bytost.VALL-I by si zkrátka zasloužil hereckého Oscara! A pokud to odporuje pravidlům, tak ať mu američtí filmoví akademici udělí alespoň nějakého speciálního robotího – podobně jako kdysi dostala Disneyho Sněhurka a sedm trpaslíků sedm symbolických malých Oscárků.

Místa a časy projekcí najdete zde

Milan Foltýn