|
|
01/06/07 ROMING OHNE SRANDEI když je očekávaný film Roming označován jako bláznivá road-movie, moc legrace při novinářské projekci nebylo. A když se publikum přeci jenom smálo, bylo to v momentech, které jsme už viděli v upoutávce na film. Možná je ale filmový kritik jenom divný tvor. Spolupráce Jiřího Vejdělka, jehož Účastníci zájezdu se loni stali nejnavštěvovanějším českým filmem, scénáristické komety Marka Epsteina a hereckých star Bolka Polívky a Mariana Labudy se zdála slibovat nadstandardní film a téma českých Romů z něj mohlo udělat trhák. Sranda bijááák vo romales, neeeee? Filmaři od počátku tvrdili, že film nemá být žádnou sociální sondou do rómské komunity. Romové v něm byli využiti pouze jako symbol svobody a protože "dokážou zpívat a tančit". Jejich role tedy teoreticky mohli obstarat opilí Rusové, bouřící se feministky nebo zpívající tučňáci. Mělo jít o univerzální příběh, ve kterém starší generace předává svoje zkušenosti mladší a ta zas koriguje představy svých otců. Univerzální příběhy ale rostou z konkrétní matérie a ta filmařům bohužel chyběla. Vsadil bych botu, že Marek Epstein ani Jiří Vejdělek před filmem neměli mezi Rómy přátele ani známé. Když jsem se jich na to při tiskovce ptal, diplomaticky odpovídali, že teď po filmu je určitě mít budou. Tahle zvláštní okolnost vynikne zvlášť ve srovnání s režiséry Tony Gatliffem a Emirou Kusturicou, kteří se na rómskou tematiku zaměřují dlouhodobě. První se k cikánským kořenům sám hlásí, a druhý má cikánsko-balkánský kapelu a spoustu přátel samozřejmě. Točit film o Rómech a sám je neznat je divná kratochvíle. Člověk vlastně nepíše a netočí o nich, ale o své představě toho, jací jsou. Roming tak není sondou do romské komunity, ale do představ scénáristy Marka Epsteina. Celý film založil na hledání ztracené cikánské identity a pohádkovém příběhu cikánského barona, který se stydí krást. Chtě nechtě tím sonduje jak divý. Přesto není scénáři vcelku co vytknout. Jenom mu jaksi schází jiskra a některé scény vypadají nepravděpodobně. Třeba když trojice cikánských hrdinů vtrhne do budovy úřadu, všechny předběhne a ještě si zatančí. Při čtení scénář ve všech vzbuzoval napjatá očekávání a režisér tvrdil, že má v rukou velkou látku. Přes množství pyrotechniky a kaskadérské scény ale výsledek spíše připomíná televizní formát. Poslední scéna s topícím se Mariánem Labudou a tancem se smrtí, která mládne do podoby dívky a posléze holčičky přitom vypadá velkolepě a podobných nápadů je ve filmu víc. Možná si jen film zasloužil více peněz. Kde ale nejsou peníze, musí přijít vtip a ten tu podle mého chybí. Ohne srande. Tiskovou zprávu o filmu si můžete přečíst ZDE Kde se hraje od 31.05: Palace Cinemas - Slovanský dům
|
|
