28/02/08

ROCK´N´ROLL V NÁRODNÍM

Takové pozdvižení Národní divadlo ještě nezažilo. Občas tu sice prokmitnou vulgární repliky z cool dramatiky, ale když postarším divačkám zpívají máničky z PPU: „Po celý život budeš roztahovat klín…“, dostávají pozlacení andělíčkové co proto. Dobře jim tak. Stoppardova hra Rock´n´Roll přináší z Anglie do Národního divadla čerstvý vítr, který se u nás rozfoukat nepodařilo. Repríza tento pátek.

Hra ale zdaleka nepojednává jen o šedém normalizačním Československu s duhovými křídly undergroundu. Jako protějšek mu ve hře slouží univerzitní Cambridge, kde se hlavní protagonista hry Jan (David Prachař) vzdělává u věhlasného učitele marxismu Maxe (Alois Švehlík). Jejich intelektuální utkávání se se v průběhu hry proměňuje pod vlivem osobních i historických zkušeností. Zatímco Janovu víru postupně nalamují tanky a nekalé praktiky státní policie, dovede Maxe k vystřízlivění až rakovina jeho ženy. Se svými materialistickými teoriemi si při vyjádření pocitů bolesti a lásky zkrátka nevystačí.Lehce schematizované postavy hry ale v podání herců nepostrádají život. A hlavně: podobná schémátka si do hlavy montují snad všichni levicoví profesoři, a kdybyste před 20 lety na ulici zastavili náhodně procházejícího člověka a zeptali se ho jestli věří v socialismus, asi by vám to odkýval, a když byste ho poprosili o definici, začal by z hlavy tahat nějaké normalizátorské přístrojky. Pro postavu Jana se Stoppard podle vlastních slov inspiroval Milanem Kunderou. Jeho osobní vývoj od zastánce komunismu k jeho odpůrci se k tomu náramně hodí. Daleko víc ale hlavní hrdina připomíná Jana Kavana. Jednak nekonzistencí postojů, jednak spoluprací s stb a pozdějším angažmá v disentu. Podobných narážek jsou ve hře desítky. Představitel československého literáta se jmenuje Ferdinand (v podání Jana Hartla) a maně tak připomíná Ferdinanda z Havlových her. Stoppard mimochodem z Havla těží i ve znalosti českých reálií. V 80. letech byl jeho hlavním překladatelem do angličtiny a postava amerického novináře Nigella (Ondřej Pavelka) používá postřehy z Havlova eseje "Příběh a totalita“. Postavy vlastně fungují jako nositelé určitého myšlenkového, resp. politického proudu.



Jejich vzájemné potírání a prolínání se ale děje na pozadí merkuriální substance zvané život. Vlastní kouzlo hry spočívá v nenadálých zlomech, které přerušují předpokládaný děj a jednání postav. Odpouští se, opouští a miluje, a pod tím vším je slyšet hudbu, která víc než jiná symbolizovala svobodu. Závěr patří Rolling Stones a Plastic people, kteří vystoupí ze sklepení společnosti jako oživlí dei ex machina. Víc nebudu prozrazovat, to se musí vidět.

Více o představení  čtěte zde











turban