06/08/09

RICKY: MIMOŘÁDNÉ DĚCKO

Filmová premiéra: François Ozon nazval svůj nový film čistě a jednoduše podle dítěte, které se narodí obyčejné ženě a obyčejnému muži. Z tohoto obyčejného vztahu ale nevzniknul obyčejný prcek, jehož jedinou schopností by bylo pravidelné zaneřádění plenek. Ne, Ricky je jiný. Ricky je zázračný.

Na některé filmy se vyplatí jít do kina, aniž byste o nich cokoliv předem věděli. Je to sice hrozně malá šance, že se ubráníte názorům, ukázkám a dalším propagačním a informačním zdrojům, jenže pak sedíte v sále a daný kousek na vás působí tak, jak to měl autor pravděpodobně v plánu. Pro Rickyho to platí dvojnásob. Jeho premisa by měla zůstat utajena, ale stačí se podívat na regulérní trailer (nekoukejte na něj!) a všechno překvapení je v tahu. A bez něj už nabízených devadesát minut stopáže ztrácí pro většinu lidí na atraktivitě, jelikož jak je známo, majoritní divák si zakládá na příběhu a akci.


Ukázka s nepřímým „prokecnutím“ premisy

François Ozon (8 žen, Bazén, 5x2) v Rickym spíše experimentuje s očekáváním, hraje si s žánry a stylem. Vše začíná jako relativně běžné drama. Vidíme matku Katie ve značně rozrušeném stavu, od níž se přesuneme několik měsíců do minulosti. Katie žije se svojí sedmiletou dcerkou Lisou v laciném bytečku a pracuje v blízké továrně, kam nastoupí nový španělský spolupracovník Paco. Katie se s ním dá dohromady a z jejich vášně vzejde roztomilý klučina Ricky. Ideální čas na pár změn.


Trailer s prozrazeným překvápkem, lepší nekoukat

S objevením Rickyho specifické vlastnosti se radikálně mění vyznění celého filmu. K dramatu, které se tváří jako spousta nezávislých příběhů „ze života“, se přidávají komediální prvky, zápletka dupne jednou nohou do absurdity a plácne se k tomu fantasy. Co jste doposud očekávali, je rozbořeno a nahrazeno něčím, čemu se dá těžko uvěřit. Rutinní rodinka ze středních vrstev je konfrontována se zázrakem. Všechny členy to překvapí, ale jelikož se „problém“ točí kolem jejich syna, snaží se vůči tomu adaptovat.

Ozon mísí fikci s realitou natolik chytře, že si film nemůžeme jednoznačně přiřadit ke světu skutečnému nebo imaginárnímu. Naše vnímání neustále osciluje z jednoho do druhého, ale uspokojivě se žádného nechytí. Tím Ricky vyznívá trochu jako díla Davida Cronenberga. Na jednu stranu vše působí důvěryhodně, na stranu druhou tu je něco zcela nepatřičného. Tuto nepatřičnost lze chápat na několika rovinách, ale analyzovat se bohužel nedá bez toho, aniž bych neprozradil ústřední twist.

Ricky je každopádně pečlivě konstruovaným dílem, jehož nejzajímavější částí se stal samozřejmě onen zvrat. Díky němu získala zápletka obrovský potenciál. Režisér a scénárista v jedné osobě přesto nepřidal více fantazie, nenahodil další zvláštnost nebo údernou pointu. Držel se v sociálně-realistickém duchu, což je trochu škoda, protože v současném stavu by prokrácení druhé poloviny ničemu zvlášť neuškodilo. Ozonův kousek ostatně vychází z povídky anglické autorky Rose Tremainové. Film o malém jedinečném klučinovi ale jako důmyslná filmová hříčka i přes pár maličkostí funguje.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.








Napsal: Martin Čuřík
Foto: HCE