21/03/09

PRAHA ŠPANĚLSKÁ

Osmnáctého března byla v Císařské konírně Pražského hradu zahájena výstava Praha španělská. Navštívit je ji možné až do 28. června. Představuje hlavně české barokní umění s motivy, které se nějakým způsobem ke Španělsku vztahují.

Exponátů „na španělské téma“ je na výstavu zapůjčeno, a to výhradně z českých sbírek a z českých kostelů, dosti značné množství. Jsou tu obrazy, ty především, grafiky, sochy, šaty, zbraně, knihy, liturgické předměty. A to jsem možná ještě něco zapomněl jmenovat. Z velké části jde o exponáty, které nejsou běžně v Praze k vidění, nebo alespoň ne takto zblízka. Je možné prohlédnout si zde obrazy vytažené z depozitářů či ze sbírek veřejnosti nepřístupných, staré knihy, které se běžně vystavovat nemohou, protože je světlo ničí, obrazy z kostelů, které sice možné vidět je, ale nelze k nim přistoupit na vzdálenost natažené ruky. Expozice je velice pestrá, rozhodně ale nevypadá jako pult v supermarketu, naopak, má svůj řád.
 
Název výstavy je ovšem zavádějící, Prahu španělskou tu návštěvník neuvidí. Prahu španělskou ve smyslu vyprávění o místech ve městě Praze, která jsou se Španělskem určitým způsobem spjata, ovlivněna španělským uměním či obecněji španělskou kulturou nebo svázána s působením španělských umělců, šlechticů, osob duchovního stavu či ještě jiných Španělů . Výstava je pojata jinak, především je zaměřena na španělské motivy v českém barokním výtvarném umění. A v tomto smyslu jde o výstavu velmi zajímavou. Rozsah výstavních prostor a pravděpodobně i finanční rozpočet jsou určitými limity, nejde o velkou a velkolepou expozici, která by mohla představit mnohem rozsáhlejší působení španělské kultury na kulturu českou v průběhu mnoha staletí. Jde především o osobní pohled kurátorů výstavy. Vidět zblízka některé vystavené exponáty je ale výjimečný zážitek. Konkrétně na mne velice zapůsobily například monumentální obrazy Jana Jiřího Heinsche, plastika Panny Marie montserratské ze sbírek kláštera v Emauzech nebo grafický list M. Küssela zobrazující mariánský sloup, který stával na Staroměstském náměstí, jako střed Evropy (na mapě plné figur, nad kterou se vznášejí svatí, je také Španělsko).

Na výstavách, jako je tato, stojím vždy v úžasu nad tím, jaké poklady českého umění jsou v nejrůznějších našich sbírkách skryté. A vždy si také vážím možnosti, vidět díla sice známá, ale nikoliv běžně přístupná, jakou jsou ta, která se nacházejí v expozicích Národní galerie. V tomto případě se navíc jedná o výstavu velmi pěkně instalovanou, a ještě k tomu v jedinečných prostorách, které se nalézají přímo na Pražském hradě. Neboli cesta sem znamená i možnost procházky, která stojí vždycky za to. O Praze španělské se sice návštěvník téměř nic nedozví, dokonce ani to, zda v Císařské konírně přežvykovali oves rovněž koně španělského původu, ale to vůbec nevadí. Prahu španělskou, inspirován touto výstavou, si může nacházet v jejích historických uličkách už každý sám.

Další informace o výstavě čtěte zde.


petr m
Foto www.kulturanahrade.cz