20/03/09

PŘEPADENÍ ZDEŇKA TYCE

Filmová premiéra: Takzvaná romská problematika je téma v současnosti více než aktuální. Mluví se o něm horem i dolem, ale jeden pohled přesto chybí. A je to možná ten nejdůležitější, a sice pohled zevnitř. Přesně takovou sondu nabízí Zdeněk Tyc v El Pasu. Drsnou, nečernobílou a potřebnou.

Námětem k El Pasu se stala skutečná událost – příběh náhle ovdovělé ženy, které po manželovi zbyly jen dluhy, tahanice s úřady a boj o udržení početné rodiny. Věra Horváthová, jak se jmenuje filmová hrdinka, má sedm dětí a na paty jí šlape jak sociální odbor toužící poslat děti do dětského domova, tak nepříjemní zaměstnanci města domáhající se svých peněz. Totálně nepřipravené a zoufalé ženě nakonec přispěchají na pomoc sympatický sociální pracovník a nafoukaná právnička, která o světě Romů vůbec nic neví a na případu si chce jen vybudovat kariéru. A pověstný boj proti větrným mlýnům může začít.



Téma, které El Paso rozebírá, je nepříjemné. Možná i proto všichni tak trochu počítají s tím, že s finanční návratností investic do natáčení, to nepůjde dvakrát rychle. Ale zavíráním očí před tím, co se kolem nás děje, ničemu nepomůžeme. A zajít do kina na film, může být dobrý začátek.

Zdeněk Tyc o Romech netočí poprvé a stejně jako u dřívějšího snímku Smradi se snaží vyhnout tomu, aby příběh Věry Horváthové vyprávěl černobíle. Jednoznační záporáci ve filmu sice jsou, jejich přirození nepřátelé, jednoznační klaďasové, ale chybí. Postavy se chovají asi tak, jak byste to do nich očekávali a prostředí, ve kterém se pohybují, syrově odráží realitu, toho, co sami známe, takže i ono je uvěřitelné.

Přesto, nebo právě proto, se El Paso nese ve zvláštním pomalém duchu, chybí mu pořádná hybná akce a spád. Tyc sice nechtěl natočit dokument, ale přesto se metodám dokumentu občas záměrně přiblížil. Ať už vykreslováním prostředí, improvizací neherečky v hlavní roli nebo právě oním zvláštním tempem, které celovečerní dokument připomíná nejvíce. To samozřejmě není nic špatného, ale z El Pasa se tak stává film pro spíše zaujatého diváka, který rád chodí na dokumenty a v kinech proseděl i uplynulý týden, kdy v Praze běžel festival Jeden svět. V jehož rámci se, mimochodem, El Paso promítal jako historicky první hraný film. Což také mnoho naznačuje.

Od El Pasa nečekejte drama komorní, naopak, je poměrně velké, ale podané tak civilním způsobem, že se jeho velikost a závažnost trochu ztrácí.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.







Lucie Christovová
Foto Falcon