PUTOVÁNÍ ČASEM: PRAHA PŘED DESETI A STO LETY

Bavilo vás jako děti hledání rozdílů na dvou podobných obrázcích? Vzpomínky na tuto zábavu ve vás vyvolá výstava fotografií Praha letem po sto letech v Muzeu hl.m. Prahy. Je koncipována tak, že se během prohlídky stáváte zároveň jejími spolutvůrci. Autoři předkládají pohledy na Prahu před sto a před deseti lety a na vás je dosadit si k vystaveným snímkům z paměti pomyslný třetí - současnost.
 

Sedmdesát tři párů černobílých fotografií, to je sto čtyřicet šest pohledů na známá a důležitá místa Prahy, jež dělí i spojuje most času. První z fotografií vás vždy přenese o století nazpět, s druhou naopak pocestujete do doby nedávno minulé. Ke snadnější lokalizaci míst napomáhají krátké faktografické popisky v češtině a angličtině.
 

Stoleté snímky pocházejí z publikace Letem českým světem vydané tehdejším známým pražským nakladatelem J.R.Vilímkem. Zreprodukované na černobílý negativ posloužily jako podklad pro nové snímky, které vznikaly v období 1996-98 a jsou společným dílem Jaroslava Bárty, Zdeňka Helferta, Daniely Horníčkové a Ivana Lutterera.
 

Ty byly, pro co nejpřesnější možnost porovnání, pořízeny ze stejných stanovišť, za stejných technických a světelných podmínek. Náročné, podle slov autora výstavy Jaroslava Bárty, bylo nejen samotné nalezení přesného stanoviště, ale i dodržení shodných technických parametrů při fotografování. Fotografové se museli vypořádat s mnoha záludnostmi, skrývajícími se v odlišných vlastnostech fotografických materiálů i přístrojů, aby ve výsledku dvojice fotografií nepůsobily nesourodě, aby jediným kontrastem mezi nimi byl ten způsobený reálnými proměnami daného místa.


Pražský hrad, Vladislavský sál

Použili proto funkčně obdobné velkoformátové přístroje a klasickou cestu systémem negativ-pozitiv na černobílý materiál. Přesto nové snímky spíš pocitově hned poznáte a co je zajímavé, že ač autoři rozhodně neměli v úmyslu vylepšovat pohled na současnost, působí na nich všechno tak nějak úhledněji, veseleji, což je paradoxem k realitě, kdy je Praha již drahně let obecně vnímána jako jedno velké staveniště.
 

Tvůrcům výstavy však nešlo o pouhé srovnávání vzhledu jednotlivých míst kdysi a v nedávné minulosti. Zachycení změn na snímcích má daleko hlubší obsah. Má pomoci uvědomit si, že minulost je zároveň součástí dneška. Nutí zamyslet se, proč asi k těmto proměnám došlo a jaký dopad na rytmus hlavního města a života jeho obyvatel měly a mají. 


Pražský hrad, Vladislavský sál

Do filozofických otázek se samozřejmě pouštět nemusíte, budete mít plné oči práce s tím, zaznamenat všechny změny, které nejsou vždy na první pohled markantní.

Kromě svědectví o měnící se urbanistické tváři města, přinášejí vystavené fotografie také vizuální informace o tehdejší dopravě, obchodě, módě atd. Staré snímky vás jistě osloví zachycením typického koloritu doby, kdy se všechno dělo pro nás až v nemyslitelném poklidu.
 

Některá místa se změnila natolik, že kdybychom se fyzicky přenesli v čase do konce devatenáctého století, asi bychom zoufale hledali nějaký záchytný bod, který by odpověděl na otázku, kdeže to vlastně jsme. Nebýt třeba vzdálené Prašné brány, tak Můstek a Příkopy by se staly zcela neidentifikovatelnými, naprosto ztracení bychom se ocitli mezi středověkými mlýny na nábřeží, kde dnes místo nich najdeme mohutné monolity vládních budov. Nesnadné by bylo určit Vyšehrad při absenci charakteristických věží kostela Petra a Pavla a dezorientaci by nám připravil dnes neexistující oblouk na počátku mostu Legií.
 

U věhlasných historických objektů jako jsou Staroměstská a Novoměstská radnice nebo Pražský hrad budete mnohde svědky nejen posloupných změn, ale i návratů do dob ještě dávnějších než je oněch uplynulých sto let. Na nových snímcích jsou totiž zachyceny rekonstrukce a restaurátorské počiny, které stavbám či jednotlivým místnostem navrátily původní lesk z dob, kdy se teprve začala psát jejich historie nebo kdy došlo k výrazným přestavbám, které jim dodaly důležitou funkci. A dost možná budete návraty či naopak modernizací zklamáni. Například Brožíkova síň Staroměstské radnice bezpochyby ztratila něco ze své původní majestátnosti po modernistické úpravě navržené architektem Josefem Chocholem. Jindy objevíte nepatřičnosti jen v detailech, jako je tomu v kostele Panny Marie a Karla Velikého na Karlově, kde křišťálový lustr nahradila technická lampa.
 

Nesmyslnost války dokumentují bombardováním zničené památky. Naleznete tu jak poměrně známou celistvou tvář Staroměstské radnice, tak spíše nepoznatelné Emauzy s původními věžemi či Myslbekovy sochy lemující Palackého most.

Zajímá-li vás takový výlet napříč časem, vydejte se na výstavu, kde můžete takto pokračovat od jednoho páru snímků ke druhému. Pokud se nebudete chtít s hrou na rozdíly a zároveň s jedinečným dokumentem rozloučit, můžete si domů odnést výpravnou stejnojmennou publikaci, kterou vydal Jaroslav Bárta Studio JB.
 

Výstava trvá do 15. 2. 2009.  Více informací najdete tady



Václavské náměstí



Vyšehrad



Staroměstská radnice - Orloj

Zuzana Ottová

Fotografie: Jaroslav Bárta, Zdeněk Helfert, Daniela Horníčková, Ivan Lutterer