05/03/09

POCHYBY: DIVADLO I KONCERT VE FILMU

Filmová premiéra: U snímku Pochyby se těžko člověk vyhne použití floskule, že se jedná o herecký koncert. Takže ať to máme za sebou, ano, jde o herecký koncert. Kdyby hvězdné obsazení nepotvrdilo své kvality, celý film by se okamžitě kvalitativně propadl o pár pater níž.

Divadelní hra Pochyby je dle všeho značně úspěšná. V roce 2005 získala například cenu Tony za Nejlepší hru nebo Pullitzerovu cenu v kategorii Drama. Její autor John Patrick Shanley tedy na svůj kousek může být náležité hrdý, ale stejně svůj věhlas zkouší o další kus posunout. Nejslavnější dílko se rozhodl zfilmovat a aby se jeho představy do detailu naplnily, sám si ho přepsal a navíc zrežíroval. A získal k němu osazenstvo áčkové kategorie: Meryl Streepovou, Amy Adamsovou, Philipa Seymoura Hoffmana a Violu Davisovou. Celá čtveřice byla nominovaná na Oscary a Pochyby taktéž soupeřily o sošku za adaptovaný scénář.

Snímek staví čistě na postavách. Odehrává se v roce 1964 v jedné katolické škole v New Yorku, kde má hlavní slovo přísná a puntičkářská sestra Aloysius (Meryl Streepová). Zastává striktní pravidla, které hodlá dodržovat, i kdyby to mělo mít na děti a církev obecně negativní dopad. K ní se do kontrastu staví otec Flynn (Philip Seymour Hoffman), jenž se nebrání jistému uvolnění letitých doktrín, pakliže to bude mít za následek příjemnější atmosféru a v nejlepším případě i nové přívržence náboženství. Jenže sestra Aloysius začne charismatického kněze podezřívat ze zneužívání černošského chlapce. Otec Flynn to odmítne a pokusí se situaci objasnit, jenže odpůrkyni nepřesvědčí. Mezi střetem dvou protikladných principů poté stojí mladá sestra James (Amy Adamsová), která neví, komu dát za pravdu.

Do pozice sestry James se dostává i sám divák, jelikož informace, které obdrží v průběhu filmu, nejsou dostatečné k tomu, aby se přiklonil k té či oné straně. Pochyby ostatně již samotným názvem odkazují na to, že otázky zůstanou veskrze otevřené a záleží na nás, kam se přikloníme. Tedy pokud se vůbec někam přikloníme, jelikož Shanleyho drama nemoralizuje, žádnou postavu nenechává zcela černou nebo bílou, a tak primárně vede k zamyšlení na několik citlivých témat. Jedním kázáním se tu například nakousnou pomluvy, použitou formou však natolik intenzivně a pravdivě, že by se na danou scénu měli všichni ti roznašeči lží podívat a třeba by jim svitlo.

Pochyby mají silný příběh, ale bohužel je na něm citelně znát ona divadelní předloha. Snímek se kvůli tomu odehrává jen na několika málo místech a dění se posunuje pomocí dlouhých dialogů. Celek působí velmi komorně, avšak také velmi chladně a odtažitě, díky čemuž většina filmu zmizí z paměti ihned po skončení. Když navíc kamera několikrát snímá herce z podhledu, působí to rušivě, protože nemá takováto manipulace v daných scénách vůbec žádný smysl. Konstantní držení přímých záběrů by alespoň upozorňovalo čistě na dialogy. Tyto výtky jsou ale spíše jen detaily, které neubírají na finální pointě.

Herecké osazenstvo předvádí vynikající výkon. Philip Seymour Hoffman se jako vždy bezchybně dostal do postavy a stále více mě překvapuje, jak v každé roli dokáže vypadat tak přirozeně. Ať už je to neslušný balík z komedie Riskni to s Polly nebo svérázný agent ze Soukromé války pana Wilsona, vždy tam pasuje. Rapidní proměnou prošla Amy Adamsová, která byla doposavad známá především trhlou princeznou v Kouzelné romanci. Nejistou a naivní jeptišku zvládla uhrát.

Je otázkou, zdali byla Meryl Streepová na Oscara nominována tak trochu za zásluhy, jelikož její přehnaná zásaditost v některých scénách nevypadala zrovna důvěryhodně. Tak či onak, Pochyby v sobě mají dost konverzačních soubojů, které film beztak vyzdvihují na něco víc než běžné drama. A díky tomu může být Shanley se svým kouskem spokojen.

Časy a místa projekcí filmu najdete tady

Napsal: Martin Čuřík
Foto: Falcon