ČERNOBÍLÝ EXIL

Všem milovníkům klasické černobílé fotografie je určena chuťovka v podobě komorní výstavy prostě nazvané Fotografie z exilu. V neméně komorních prostorách Galerie Josefa Sudka se jejím prostřednictvím po letech znovu představuje české veřejnosti Ota Richter. Výstavu si můžete prohlédnout do 19.4.
 

Ota Richter je pro nás dnes jedním z oněch zapomenutých fotografů, kteří potvrzují platnost přísloví "Sejde s očí, sejde z mysli". Čtyřicet let v emigraci je na takový výmaz z obecné paměti dostatečně dlouhá doba, a protože se už téměř jedno desetiletí opět věnuje práci v Čechách, kam se z manželkou vrátil již natrvalo, je víc než na čase, aby si ho připomněla nejen jeho generace, ale poznaly ho i generace mladší. Svou tvorbou, kterou lze právem nazvat v retrospektivě času klasikou v tom nejlepším slova smyslu, si zápis do našeho povědomí jistě zaslouží.
 

Dobrodružná cesta, kterou se v roce 1963 mladý fotograf vydal za vidinou svobody a úspěchu, je sama o sobě vyprávěním amerického snu o chudém chlapci, který ke štěstí přišel. Z někdejšího fotoreportéra týdeníku Světa sovětů se stal fotograf předních světových časopisů. Trpělivost, se kterou vydržel s právě založenou rodinou několik prvních let v Americe téměř bez prostředků, byla odměněna, když získal místo v prestižní tiskové agentuře Associated Press. Před jeho objektivem pak pózovalo v běhu let pět amerických prezidentů i pěkná řádka slavných osobností z politiky či světa umění.

Kromě již zmiňované klasické techniky, mají fotografie Oty Richtera jedno velké plus. Jsou originálním spojením reportážní a portrétní fotografie, což jim dodává dynamický náboj. Nejsou tudíž ani statické, ani nemají formu pouhé dokumentace určité situace. Jsou  minipříběhem i výpovědí o době, ve které vznikly, ale zároveň autor k jejím protagonistům přistupuje se stejnou péčí jaká se dostává profesionálním modelům. A když už jsme u modelů, sám kurátor výstavy Jan Mlčoch považuje Richterovy fotografie módy za nejlepší, jaké byly v tomto odvětví v sedmdesátých letech vytvořeny.
 

Ve svých fotografických cyklech zachytil Ota Richter skutečnou, živoucí tvář Ameriky, složenou z pestré směsice jejích obyvatel, a to od těch nejposlednějších, žijících na okraji společnosti až po "Number One", střídajících se postupně v Bílém domě.
 

Před očima vám na výstavě probíhá život Američanů všech sociálních vrstev i vyznání. Ty zde zastupují momentky z nuzných bytů přistěhovalců, černošských a židovských čtvrtí, portorikánského ghetta, homosexuálního klubu, ale i z kulturních akcí jako jsou koncerty nebo výstavy. Na jedné takové vznikla i nevšední fotografie zachycující prezidenta Eisenhowera před svojí zvětšeninou z maturitního tabla. Pověstnou třešničkou, dokladující jak moc se věci mění, bude pro mnohé návštěvníky reklama na prvního filmového Batmana.
 

Zajímavostí, nebývající běžně na výstavách k vidění, jsou autorská portfolia, jimiž se Ota Richter prezentoval na počátcích své americké kariéry. Jedná se o fotografické soubory módy, lidových slavností, vojenských přehlídek apod. Škoda jen, že musí být uschovány za sklem vitrín a je tak možné z nich vidět vždy jen pouhou dvoustranu.
 

Více se dozvíte zde

Foto Ota Richter