22/02/09

LORNINO UŠI RVOUCÍ MLČENÍ

Snímek bratří Dardennů vytržen z pokraje západní belgické společnosti. Syrové drama o tom, jak by se „snadno“ nechaly vydělat peníze a jak útrpnou cestou se člověk může vydat ke splnění svého snu. Drama o výdělečných sňatcích a obchodu se státním občanstvím. Drama mladé Albánky toužící vybudovat vlastní snack bar… Belgický film Mlčení Lorny v kinech od 19. 2. 

Příběh albánské přistěhovalkyně Lorny začíná nezvykle nevýrazně. Divákovi zpočátku není ani jasné, kdo Lorna je, o co usiluje či jaký závěr vyplyne z plánovaného manželství. O vhodný výběr manžela se stará Fabio, místní taxikář a kuplíř všech černých kšeftů. Manželství totiž neuzavírají dvě milující se bytosti, ale dva cizí lidé toužící na jedné straně po penězích a na straně druhé po získání belgického občanství. Budoucí manžel musí splnit jisté podmínky: musí být v prvé řadě Belgičan a musí být snadno odstranitelný. Fabio pro Lornu proto vybral nenapravitelného narkomana Claudyho, s nímž by měl následný rozvod proběhnout bez sebemenších problémů...

Claudy, nynější Lornin muž, se své ženy ale nechce vzdát tak snadno. Po předávkování drogami je odvezen do nemocnice, kde se s nimi rozhodne přestat. Ve stejné době se Lorně nabízí možnost uzavřít sňatek za velký finanční obnos s ruským mafiánem, který podobně jako ona předtím touží po belgickém občanství. Začíná hra o čas. Svatba musí proběhnout co nejrychleji, rozvod s Claudym musí být o to rychlejší.

Trailer s angl.titulky

Fabio chce Claudyho nekompromisně odstranit. Lorna, která mezitím svého muže navštěvovala v nemocnici a hrála s ním karty, nesouhlasí. Její plán, jak urychlit rozvodové řízení, je následovný: udělá si modřiny a nahlásí na polici násilné napadení manželem. Potřebuje ale svědka. Podruhé si ublíží před Claudym v nemocnici, kde se nechá přímo ošetřit. A se zdravotní sestrou jakožto svědkem.

Rozvod je vykonán, Claudy propuštěn z nemocnice. Mezi, nyní již rozvedenými, manželi ale vzplane sexuální vášeň po návalu emocí ze setkání s drogovým dealerem. Rozběhnutá hra je k nezastavení a její pravidla neurčuje Lorna, nýbrž Fabio. Druhý den ráno Claudy na svém kole šťastně opouští sdílený byt, zpět domů se ale nevrátí. Stopy musí být důsledně zamazány.

Lorna mlčí. Její skoupost na slovo nezvrátí ani policejní otázky, které ji ale na druhé straně přinutí projevit city. Nejsou ale pouhopouze hrané, aby věrohodnost Claudyho smrti byla zřejmá a nepopiratelná? Jaké jsou její skutečné prožitky? Časté záběry na bezvýrazný obličej mlčící Lorny mnoho nenapoví. Nad touto hrdinčinou rozporuplností si divák bude lámat hlavu po celý film…

Sňatek Lorny s ruským imigrantem má nyní volné pole působnosti. Téměř. Lorna odhaluje své těhotenství s Claudym. O tento fakt se při tanci s oním budoucím manželem podělí a tím ho rozlítí. O to více Fabia, který se bojí nedodržení jejího slova. Uvědomuje si, že Lorna začíná jednat jako člověk. Nechce chodit přes mrtvoly. Její touha po penězích není všemocná, ačkoli má již se svým přítelem Sokolem vybrané místo pro jejich vysněný snack bar v městečku Liège.

Snaží se ji násilně zastrašit a vzápětí ji odváží do nemocnice kvůli samovolnému potratu. Potrat ale neproběhne. Není k němu pádný důvod… Ani kšeft se neuskuteční, Rus couvá, Fabio zuří, peníze v nedohlednu. Lornin přítel Sokol odjíždí opět za prací s dodávkou po Evropě ale s nepříliš blízkou vidinou se protentokrát vrátit, Lorna odevzdává simkartu Fabiovi a nastupuje do auta k jeho kumpánovi. Po cestě Lorně dochází, o co tady jde a snaží se ho přimět k zastavení vozidla. Už není cesty zpět. Pod záminkou potřeby toalety bere do ruky kámen, který jí posléze poslouží jako zbraň, a daří se jí uniknout do lesa, kde pro ni (a nejen pro ni samotnou) nastává „nový život“…

Není již pozdě se znovu „narodit“? Není už hrdinka natolik pošpiněna nekalými černými kšeftíky, aby byla schopna „normálního“ fungování ve společnosti? Tíha důsledků jejich činů na ni doléhá příliš těžce. Odpovědnost za Lornin „nový život“ ale ponese už sám divák na cestě domů…

Místa a časy projekcí filmu najdete tady







Alžběta Jílková
Foto AFČK