12/02/08

LOVEC DRAKŮ: SYROVÉ DRAMA O ZRADĚ A PONÍŽENÍ

Filmová premiéra: Přestože Lovec draků názvem evokuje další ze série nízkorozpočtových fantasy snímků, už na druhý pohled je patrné, že s fantasy tohle drama o dospívání v afghánském hlavním městě s pohádkou nemá nic společného. Draci tu nesrší oheň, nýbrž třepotají třísněmi a poletují si ve větru. Jsou totiž papíroví a zamazaní od krve…



Je to právě oblíbená afghánská soutěž v pouštění papírových draků, co dala jméno bestselleru Khaleda Hosseiniho, zfilmovaného talentovaným režisérem Marcem Posterem (Hledání Země Nezemě). Hlavní dějovou kostru zde tvoří vztah dvou chlapců - Amira (Zekeria Ebrahimi) a jeho osobního sluhy Hassana (Ahmad Khan Mahmidzada) – které i přes stavové rozdíly pojí mimořádně pevné přátelství. Pouští spolu draky (lovení spočívá v přetrhnutí nití co nejvíce ostatních draků), Amir učí Hassana číst a psát a Hassan svého přítele chrání před bitkami. Jednou je ale Amir svědkem brutálního znásilnění svého přítele a ohromen strachy neudělá nic. Místo toho se snaží morálně silnějšího Hassana zbavit, aby mu pohled na něj nepřipomínal vlastní zbabělost, a neváhá pro to sáhnout i ke křivému obvinění z krádeže. Definitivně oba dříve nerozlučné přátele rozdělí sovětská okupace – Hassan s otcem těsně před ní odejdou do Pákistánu a Amir se svým otcem emigrují do Ameriky. To vše se odehrává na konci sedmdesátých let. Tato emocionálně nesilnější část je vyprávěna retrospektivně a zabírá největší kus děje.

Ve druhé (nejslabší) části sledujeme Amirovo splnění amerického snu, úspěšně absolvoval univerzitu a oženil se s krajankou – dívkou svých snů. V poslední části se Amir (Khalid Abdala) vydává zpět do Afghánistánu, aby odčinil svou tehdejší zradu a aby, když už mu nepomohl tehdy, zachránil Hassanova syna.

Poutavý příběh podle úspěšné knihy režisér uchopil se ctí a schopnostmi sobě vlastními. Syrové zobrazení afghánské reality, motiv zrady, viny, výčitek svědomí, rasové nevraživosti a snahy o nápravu – to vše působí na diváka velice silně. Lovec draků, v němž se obyvatelé relativně moderního státu nejdříve zápasí se sovětskou nadvládou, aby pak trpěli ještě víc pod všudypřítomnými talibánskými kontrolami, tak trochu připomíná tematicky blízký Persepolis. Ten však vypráví příběh s ironií, nadhledem a snahou o jakous takous neutralitu, zatímco Lovec draků je možná až příliš stereotypně zatížen. Nezabíhá sice za hranici patosu, ale zobrazení „zlých“, kteří znásilňují malé děti, a „dobrých“, kteří nasazují svůj život, aby pomohli jiným, je až příliš černobílé.

I tak je ale tento snímek nabit silnými emocemi (a to i v hudbě), které ocení zvláště náročnější diváci, kteří nevyžadují jen prostoduchou popcornovou zábavu. Odměnou jim bude mimo jiné i dech beroucí a fascinující podívaná v podobě desítek papírových draků kroužících nad šedými zdmi Kábulu. 

Místa a časy projekcí filmu zde











Hana Rojková