11/12/07

PETR KOLEČKO GOES TO HEAVEN

„Hele vole debile, Prasata táhnou, rozumíš, vole, byl sem v krámě a víš co tam nebylo vole? Vole naše desky. Chápeš vole debile, co to znamená? Vole, Prasata táhnou! Prasata, Prasata, Prasata! Lidi nás fakt kupujou. Ty vole, bude víc pivenek!!!“ Láska vole v Disku! 

Stroze zařízená scéna, pouze bicí, gauč, lednice plná piva a redbullů, na pozadí clona postavená z přepravek od piva polepených punkovými plakáty. Přiletí kelímky od piva a za nimi se přiřítí punková skupina Virgin Gangsters ve složení bubenice Tequily (Pavla Beretová alternující s Lucií Polišenskou), basáka Debila (Vojtech Bráník Dvořák) a zpěváka Špejleho (Tomáš Dianiška), která si hned dává závod v pití piva. Vítejte v backstagi rockového klubu, kde pivní pohodu pankáčů narušuje jen přítomnost „šampónů“ – kluků z tříčlenné výrazně popové kapely v čele Etiénem (Lukáš Příkazký). Jejich manažer s výrazným ruským akcentem měl totiž geniální nápad spojit koncerty obou kapel do jednoho turné. 



A nadějný dramatik Petr Kolečko, o kterém jistě ještě mnoho uslyšíme (vždyť jeho inscenace Britney goes to heaven se momentálně hraje v New Yorku!), měl stejně geniální nápad na hru. V komunikaci dvou diametrálně rozdílných skupin se tříbí realistická sonda do života punkerů a metrosexuálů, vtipná nadsázka, absurdní až snové situace s humorem a někdy také s mírně naivními názory. Výsledkem je geniální kombinace tolika absurdních věcí, které ve své podstatě dávají dohromady něco, co skvěle funguje a co vám připadá naprosto samozřejmé. V režijní úpravě Jana Friče ožívá ztřeštěný příběh formou sérií zdánlivě nezávislých epizodek, jež se ke konci slijí v závěrečnou katarzi. 



Během představení se kocháte výsledným celkem hereckého podání, dialogů i úžasných kostýmů a nepřijde vám v žádném případě divný vztah Tequily s Pudlem (Vojtěch Dyk). Dalším důležitém postřehem je fakt, že i když za celé představení zazní snad stovky sprostých slov od debila, vola až po pí*u, libreto se pohybuje na hraně, kterou však nikdy nepřekročí a nikoho se nedotkne ani neurazí… Jak tohle Kolečko, Frič a dramaturg Jan Tošovský dokázali, je mi příjemnou záhadou. 



Dialogy jsou plné vtipů, narážek na stereotypy a stejně jako předchozí Kolečkovy hry se odvolávají na povrchní mediální obraz světa. Samozřejmě, některé pasáže jsou příliš naivní (jednoduché vysvětlení Tequlinina vzdoru, či její náhlé procitnutí po nalezení „spřízněné duše“), ale hru sami tvůrci prezentují jako „celkem veselou pohádku o mladých lidech v backstagi“ a tuto definici myslím absolventská inscenace čtvrtého ročníku činohry na DAMU Láska vole splňuje na sto dvacet procent. 



Chce se říct – víc takových her, u kterých se člověk odreaguje, zasměje a navíc se pobaví prezentací celkového námětu. O tom, že v hledišti pak člověk přijde na smysl vynechané čárky v názvu titulu, ani nemluvě. O genialitě počinu Láska vole by se dalo hovořit hodiny a hodiny, slova jsou ale zbytečná, tak jako se tu zpívá: „Na každejch tvejch zbytečnejch tisíc vět řeknu jen jedinou: Punk’s not dead!“ Ano, v Kolečkově hře opravdu nejen punk není mrtvý a opravdu velmi doporučuji se o tom přesvědčit na vlastní oči.

Všechna prosincová představení jsou již beznadějně vyprodána, ale hrát se bude i po Novém roce - 16, 22 a 27.01.2008.

Další informace o představení naleznete zde

Hana Rojková