POZAPOMENUTÁ MOZARTOVA OPERA V POSTMODERNÍM KABÁTĚ

Ve Stavovském divadle, které je vlastně „Mozartovým pražským domovským divadlem“, proběhla 25. října premiéra jeho opery La Finta Giardiniera. Český název představení zní Zahradnice z lásky. Milovník Mozartovy hudby si tu určitě přijde na své. Další reprízy 17. 11. v 17.00, 10.12. a 26.12. v 18.00.

La Finta Giardiniera je Mozartova opera pozapomenutá, skladatel ji napsal ve svých osmnácti letech. Hudba je to krásná a stále svěží, ale Zahradnice z lásky se přesto asi sotva někdy v budoucnu přiřadí k těm Mozartovým dílům, které se staly klasickou a stálou součástí světového operního repertoáru, jako Don Giovanni, Kouzelná flétna nebo Figarova svatba.

La Finta Giardiniera je komedie, v rámci operního žánru tedy přesněji řečeno opera buffa. A hravá hudební stránka představení je určitě tím, co může naplnit diváka Stavovského divadla optimismem, který si s sebou bude z hlediště odnášet do příštích, šedivých podzimních dnů, V nich vítr otrhá všechno listí ze stromů, vzpomínka na květy jara na jevišti ale chmury podzimu může prosvětlit.

Inscenace je mezinárodní, což v dnešní Praze už není nic neobvyklého. Vzešla z rukou dirigenta Tomáše Netopila a především manželů Ursel Hermannové a Karla-Ernsta Herrmanna, kteří společně režírovali. Karl-Ernst Hermann také navrhl scénu a kostýmy. Představení je precizní, vše je do detailu promyšleno a detaily se skládají do jednotného celku. Nelze tu spatřit žádné samoúčelné schválnosti nebo efekty pro efekty, vše má pevnou a smysluplnou kompozici. 
Ztvárnění opery je postmoderní, tak se divákovi představí hned začátek představení a v tomto duchu pak inscenace pokračuje. Ve výpravě se míchají prvky z různých historických období, roli bez zpěvu tu má umělkyně trpasličího vzrůstu, místy, ale opravdu jen místy, jakoby by bylo použito až výpůjček z muzikálu. Ale vše má svůj účel a vše je věcné, nejde o ohňostroj nápadů poskládaných vedle sebe, ale o fungující celek, v jehož racionálním plánu má vše své předem určené místo. A často velmi jednoduchými prostředky je tu dosahováno velkého divadelního účinku.

Něco tu ale přesto schází. Kde je příčina? Domnívám se, že jde o to, že inscenační postupy dávno vyzkoušené a osvědčené byly do Stavovského divadla přeneseny právě až po letech úspěchů jinde. Manželé Herrmannovi operu La Finta Giardiniera uvedli poprvé v polovině osmdesátých let, to znamená před čtvrtstoletím. A v roce 2008 v Praze zkrátka chybí více jiskry, nadšení, vzletu, chuti publikum překvapit, být s ním v přímém dialogu jako s partnerem, na tomto místě a v tomto čase. 
Takové jsou i pěvecké a herecké výkony mezinárodního obsazení opery. Naprosto profesionální, působivé, ale přece jen maličko neosobní. Až na výjimky, jakou je třeba „rodokmenová árie“ hned v prvním jednání, ostatně asi ta nejznámější z opery, vtipná, hudebně mistrná a živě a přesvědčivě podaná. Určitě už jen kvůli ní stojí za to představení vidět. Tedy pokud máte rádi Mozarta, milovníkům jehož hudby je Zahradnice z lásky určena především. Ti jistě rádi prožijí uprostřed dnešní uspěchané doby čtyři hodiny na sedadle Stavovského divadla a nebudou ani trošku unaveni.

Více o představení najdete tady

petr m

foto zdroj: narodní-divadlo.cz. Fotograf inscenace: Hana Smejkalová