KUPKA A MONDRIAN – MALÍŘI BOŽÍ VÝHNĚ

František Kupka připomínal východního asketu. V zimě i v létě cvičil nahý na zahradě jógu a uctíval svého slunečního boha. Piet Mondrian působil spíše jako vědec. Nosil brýle s tlustými obroučkami, napomádované vlasy a jeho čistý a bílý ateliér připomínal laboratoř. Snažení obou umělců je dovedlo k obrazům, na nichž se pokusili zachytit podstatu vesmíru. Jejich umělecký vývoj můžete až do 29. července porovnat v Muzeu Kampa.

 

Kupka  - od mrtvých duší ke světlu

 

 Kupka vycházel z vnitřní zkušenosti. Už ve třinácti letech ho sedlářský mistr Josef Šiška uvedl do společnosti dobrušských spiritistů, kde působil jako médium. Se spiritisty se pak stýkal až do vysokého věku, ale držel si od nich ironický odstup. Když v roce 1895 dorazil do Paříže, napsal: "Bohužel - nebo to bylo také štěstí - seznámil jsem se opět se spiritisty...".

 

Byl malířem vizí a svoje vnitřní obrazy realizoval za pomoci nejrůznějších duchovních cviků. Své zkušenosti popsal v knize Tvoření v umění výtvarném: „Poznal jsem sám na sobě pocity skvělé citlivosti k barvě, vyvolané výlučně hygienickou péčí. Ráno se sprchuji a potom, v létě v zimě, cvičím úplně nahý na zahradě. Je to zároveň otužování těla. Je to jako modlitba, s níž se obracím k vycházejícímu slunci, když je za krásného počasí jeho velký ohňostroj doprovázen zpěvem ptáků a do celého mého těla pronikají vůně a paprsky světla. Prožívám tak překrásné chvíle, které tryskají z obrovské klávesnice barev."

 

Výsledky dosažené kontemplací si pak ověřoval v literatuře a vědě. Na Sorbonně navštěvoval přednášky o fyzice a biologii a často pobýval i v tamních laboratořích. Jeho obrazy připomínají světlo jako projev energie produkované rozličnými organismy i cirkulujícími hvězdokupami. Přitom se nikdy nesnažil přírodu napodobovat. Maloval to, co viděl ve své hlavě.  

 

Jeho obrazy doma nacházely ocenění pomalu. Když po válce dorazil do rodné Dobrušky, které chtěl zdarma nabídnout své obrazy, nechali ho tlustí radní čekat hodiny na chodbě, aby se nakonec usnesli, že pro výtvarná díla nemají odpovídající prostory. Ceny Kupkových obrazů dnes stoupají závratnou rychlostí. Už v roce 2003 překonal místní dražební rekord, když se jeho obraz prodal za čtyři a půl miliony korun. Letos se jeho Abstraktní kompozice vydražila za 13,4 milionu.

 

Mondrian – od přírody k sídlišti

 

Modrianův vývoj šel zdá se opačným směrem. Nechal  se ovlivnit snad všemi moderními výtvarnými styly od impresionismu po kubismus. Maloval holandské krajiny, větrné mlýny, stromy, přírodu. Do jeho třiceti let ale nic nenapovídalo, že máme co do činění s umělcem, jehož obrazy se budou dražit za stovky milionů. V roce 1901 dokonce pohořel v holandské kvalifikační soutěži pro nedostatky ve ztvárnění figury.

 

 Průlom přišel až po jeho seznámení s theosofií, kdy umění začal chápat jako prostředek dosažení vyšší spirituality. Začal hledat základy nového duchovního světa. V obrazech postupně abstrahoval od vnějšího světa, až se dostal k základním barvám spektra a jednoduchým cik-cak liniím (horizontálám a vertikálám). V dopise příteli pak napsal: „Zdá se, že mé hledání je u konce.“

 

Se svým holanským obdivovatelem M. H. J. Schoenmaekerem pak vypracovali teorii, kde se snažili nový styl uplatnit ve všech oblastech života – v architektuře, designu, politice. Každá kulturní oblast se měla oprostit od archaických nánosů minulosti a na nově nalezených základech měl být vybudován nový řád. Svou vizi naštěstí stačili prosadit jen částečně. Kdyby se jim to povedlo, možná by dnes celý svět vypadal jako jedno velké sídliště.