KOZÍ PŘÍBĚH: DĚTEM A INTELIGENCI NEPŘÍSTUPNO

Filmová premiéra: Dlouhých pět let trvaly práce na animovaném filmu Kozí příběh – pověsti staré Prahy. A rozpačitý výsledek svádí k otázce, jestli to šestileté úsilí nebylo zbytečné. Ambice prvního českého celovečerního 3D animovaného filmu jako by končily u tohoto jeho dlouhého přívlastku. Kozí příběh přece nemusí být dobrý – hlavně že je první…

Nejde o to, že animace se svou řemeslnou kvalitou té hollywoodské ani neblíží, na to skutečně neměl početně skromný tým Jana Tománka (režiséra, producenta, scenáristy, výtvarníka a kameramana v jedné osobě) kapacity. I jediný zkušený autor však dokáže postavit slušný děj a přidat zábavné vtipy – jenže takový člověk v týmu zjevně chyběl. Jako by zrovna na něj nezbyly peníze.

Těm deseti lidem, jejichž jména se dokolečka opakují v sáhodlouhých závěrečných titulních, totiž zjevně chyběla soudnost. Zahltili snímek kvanty odboček a rádoby vtipných a přisprostlých vtípků místo toho, aby se zaměřili na formulování základní dějové linky a její dramatickou výstavbu. Jakýkoli zkušenější divák by jim řekl, že tragický konec v rodinném snímku nespraví ani dodatečně přilepený happy end a že každá dějová linka musí ústit ke svému závěru. Jak se má publikum třeba obávat Mefistofela, když se štamgasty v hospodě hraje karty? Pozdě bycha honiti při kontrolních diváckých projekcích – na takové rozsáhlé změny pak už nezbývá čas ani peníze.

Nejsmutnější na tom všem je, že námět, jak si ho tvůrci načrtli, měl obrovský potenciál. Využít různé pověsti a reálie staré Prahy z různých historických epoch (stavba Karlova mostu, stavba orloje, Faustův dům, kat Mydlář…) a propojit je příběhem chudého Kuby a jeho kozy, zavání málem tuzemskou obdobou Forresta Gumpa, jenž byl taky u všeho… Chatrný děj nezachrání ani hudba Davida Solaře, která vyhrává sice pěkně velkolepě, avšak Tománek ji téměř nenechá utichnout, takže i tuto devízu nakonec režisér promění ve vadu.



Trailer k filmu

Rodinná komedie s postelovou scénou

Rozporuplná je i výtvarná stylizace snímku. Na jedné straně působivá inspirace v expresionistických filmech (křivé domy), na straně druhé agresivní svícení a panoptikální modely většiny postav (Máca), které si tak těžko získávají divákovy sympatie. Přitom touha podobat se nedostižnému vzoru, studiu Pixar, je patrná už v úvodním logu produkční společnosti – místo pixarovské lampičky tu poskakuje chlupaté strašidýlko. Tománek místy opisuje dokonce i od Tima Burtona – už v Mrtvé nevěstě byl například k vidění pivo popíjející kostlivec, jehož hrdlem mok protéká. Samotná Koza je zase nepovedeným klonem otravného Oslíka ze Shreka. Jenže zatímco američtí tvůrci dobře vědí, že i antipohádka má své meze, má-li zůstat rodinným filmem, Jan Tománek se hrdiny nezdráhá využít k nechutnostem a sprosťárnám. Koza (jakého pohlaví sakra je?) požaduje, aby si ji nejlepší kamarád vzal, a když neuspěje, jde za prostitutkou. Jakýsi hošík zase neustále vystrkuje zpod košilky svého pindíka. A stráže Kuba vyruší při homosexuálních hrátkách. Dokonce i na regulérní postelovou scénu dojde… Poslali byste malé dítě na takový film?

Hlavně že jsme první

Kromě toho se i dospělý divák (bez úchylky) může stěží identifikovat s Kubovou láskou k dívce, jež po nocích paří za úplatu s kostlivci na hřbitově a která má zadek a poprsí bujnější než věstonická Venuše. I když si Kozí příběh říká rodinná komedie, dítě by na něj vzal asi málokterý dospělý, který ví, co je první český celovečerní 3D animovaný film zač. Kozí příběh bohužel se středověkou tematikou přebírá i středověkou morálku – a ta není pro rodinný snímek právě šťastná. Komu je Tománkův snímek určen, tím si není jistý ani sám autor. Ale hlavně že ho s celovečerní 3D animací nikdo nepředběhl v celé východní Evropě…

Místa a časy projekcí najdete tady

Milan Foltýn