O ZTRACENÉ KARKULCE

Filmová premiéra: Jak asi děti vnímají problémy dospělých? Co vidí, když si rodiče nerozumí? Na tyto a další otázky originálním způsobem odpovídá nový film Marii Procházkové Kdopak by se vlka bál?

V poetickém a velice vizuálním Vlkovi se prolíná hned několik žánrů. Jedni jej mohou vnímat jako film rodinný, děti jako horor, dospělí jako pohádku. A všichni budou mít pravdu, od každého je totiž ve Vlkovi kousek. Hlavní hrdinkou je malá Terezka, která si žije skvěle. Má bezva maminku i tatínka, ve školce nejlepšího kamaráda Šimona a nade vše zbožňuje pohádku o Červené Karkulce, do které se neustále stylizuje.

 Jednoho dne ale její idylický svět přestane fungovat. Maminka se začne chovat divně a objeví se cizí nepříjemný pán. Zmatená Terezka hledá odpověď u zkušenějšího Šimona a ten jí vše osvětlí. Maminku jí vyměnili mimozemšťané a ta pravá potřebuje zachránit. Dospělí divák vedle této uvidí i jinou, každodenní realitu. Terezčina maminka se jednoduše octne mezi dvěma muži a její dosavadní život se obrátí vzhůru nohama. A ona neví, jak dál.

Vedle neotřelého nápadu na Vlkovi zaujme herecké obsazení. Ani ne tolik to dospělé, jako dětské. Představitelé Terezky a Šimona – Dorotka Dědková a Matouš Kratina - jsou již ve svém nízkém věku naprostými profesionály. Dětské herectví tedy snad neumřelo spolu s Tomášem Holým, a pokud budou alespoň tito dva i nadále dostávat příležitosti, je jistě na co se těšit. Z ústředního dospělého čtyřúhelníku babička (Jana Krausová), maminka (Jitka Čvančarová), tatínek (Pavel Řezníček) a Patrik, cizí pán (Martin Hoffman) si největší pochvalu zaslouží Jana Krausová a zejména Pavel Řezníček.



rozhovor s režisérkou Mariou Procházkovou + ukázky z natáčení - Kinobox

Jeho tatínek nijak nepřehrává a není na první pohled příliš výrazný, ale porozumíte mu naprosto dokonale. Oproti tomu Jitka Čvančarová působí trochu ztraceně a do její maminky není příliš vidět a ani jí není moc rozumět. Hlavně když začne pokukovat po Patrikovi Martina Hoffmana, který je tak nepříjemný, že byste mu ani nepodali ruku a doma přitom má tak úžasného chlapa.

Druhý celovečerní snímek režisérky Žraloka v hlavě začíná výborně a nějakou dobu jím budete naprosto uneseni. Ale jak se děj posouvá ke svému konci, dochází příběhu dech a krkolomnému, stokrát okoukanému závěru, o jehož podobě si uděláte dost přesnou představu už někdy ve druhé třetině filmu, se nebude chtít věřit ani tomu největšímu romantikovi. Netradiční zážitek ze zhlédnutí Kdopak by se vlka bál dělá jak dětská optika, tak i jeho celkové výtvarné zpracování. Maria Procházková je svým původním zaměřením animátorka a láska k obrazům z Vlka čiší takřka v každém záběru. Pokud se rozhodnete na něj do kina zajít, neváhejte vzít své děti sebou, jistě mu porozumí a nemusíte se bát, že vás dospělé by proto nudil. Kdopak by se vlka bál je jedním z nejlepších snímků, které se teď v kinech vyskytují. Nabízí všední, ale přesto hluboce lidský příběh, který se vás i přes promítací plátno dotkne.

Místa a časy projekcí najdete tady













Lucie Christovová