|
|
11/03/08 JEDEN SVĚT PŘIDÁVÁ PROJEKCE
Od úterý do čtvrtka opakují organizátoři jednoho světa nejůspěšnější filmy festivalu, takže je mohou shlédnout všichni, na které se nedostalo. Nechybí mezi nimi světová premiéra filmu o ruské novinářce Anně politkovské ani dokument o Vesnici bláznů. Uvnitř program s ukázkami filmů. Úterý 11. 3.
Dopis Anně – Lucerna, 15:30 h
Film o ruské novinářce a bojovnici za lidská práva Anně Politkovské, která byla 7. října 2006 zavražděna. Vražda se stala v době, kdy měla rozpracovaný článek o únosech a zabíjení v Čečensku. Film Erika Bergkrauta shromažďuje posmrtná vyznání přátel, rodinných příslušníků i kolegů, z nichž vyvstává obraz statečné ženy, intelektuálky a bojovnice, oživující v Rusku tradici disentu.
Džihádem za lásku – Světozor, velký sál, 15:30 h „Proč musí mít nebe pro každého stejnou barvu?" ptá se mladý muslim z Íránu, usilující o exil v Kanadě. Důvod, proč byl nucen prchnout z vlasti, je jediný. Jako gayovi mu totiž podle zákona hrozil přísný trest. Stejně jako řada dalších gayů a leseb z Jižní Afriky, Pákistánu, severní Indie či Egypta vyznávajících islám však nepřestává být pevný ve víře. Může být gay nebo lesba v očích ostatních věřících stále dobrým muslimem? Režisér Parvez Šarma na přání vystupujících zastřel ve filmu polovinu tváří. Přístup společnosti k homosexuální orientaci je všude v muslimském světě stejně odmítavý, jen tresty se liší: od bičování přes věznění až po rozsudek smrti. Gayové a lesby z muslimského světa vnímají svou lásku k lidem stejného pohlaví různě – ve vztahu k islámu pociťují vinu, ale zároveň se svých citů nechtějí vzdát. Diskutují o tom, jestli není korán interpretován příliš jednostranně, protože se v něm objevují homoerotické prvky. Dočkají se v muslimském světě změn, aby za svou lásku nemuseli tak draze platit?
Kongo: hluboké ticho – Lucerna, 15:30 h Občanská válka v Demokratické republice Kongo je jedním z nejvleklejších a nejzapomenutějších světových konfliktů. Přestože na dodržování míru po letech válek dohlížejí tisíce vojáků OSN, především na východě země se stále bojuje. Oběťmi vleklých bojů jsou také statisíce dívek a žen, které jsou masivně a velmi brutálními způsoby znásilňovány. Kromě častých zdravotních problémů trpí znásilněné ženy mnohdy i vyloučením z vlastních rodin a zavržením okolím. Konflikt za sebou nechává také celou generaci sirotků počatých násilím. Sugestivní snímek americké dokumentaristky Lisy F. Jacksonové přináší znepokojivá svědectví o životech a utrpení znásilněných žen ve válkou zbídačené zemi. Autorka pátrá po příčinách současného jevu, kdy znásilnění není pouhým násilným aktem a výrazem chtíče vojáků, ale stává se systémovým prostředkem k porážce a ponížení nepřítele. Snímek obsahuje autentické výpovědi nejen obětí znásilnění, ale i jejich pachatelů. Citlivost režisérčina přístupu k postavám filmu umocňuje skutečnost, že byla kdysi sama brutálně znásilněna.
Vesnice Durakovo leží nedaleko Moskvy. Na místním zámku vládne tvrdou rukou Michail Fjodorovič Morozov, který vychovává svěřené ovečky – zbloudilé mladíky, zkrachovalé existence a děti vysokých státních představitelů – k disciplíně, lásce k bohu a především k vlasti. Morozov je typickým představitelem mocných dnešního Ruska. Má konexe na nejvyšších místech, peníze, vliv a autoritu. Snímek režisérky Nino Kirtadzeové, oceněný Cenou za nejlepší dokumentární režii na festivalu Sundance, ukazuje, jak se země po svém vypořádala s pokusy zavést demokracii a nyní znovu usiluje o postavení světové vojenské supervelmoci. Lékem na bolavou ruskou duši se pro mnohé stal v putinovském Rusku všeobjímající nacionalismus hraničící s xenofobií, ke které jsou – jako například v Durakovu – vychovávány i děti. Když ve snímku Morozov vyjmenovává základní pilíře, na kterých vládnoucí nacionalisté obnovili myšlenky velkého Ruska, tedy bůh, car a vlast, je zřejmé, že myšlenky o demokracii a svobodných volbách pro vládnoucí elity nic neznamenají.
Čtvrtek 13. 3.
Bez mrknutí – Lucerna, 15:30 h Osmnáct měsíců života a práce 14. dalajlamy zachytil anglický režisér a producent Joshua Dugdale ve filmu Bez mrknutí. Měl možnost nahlédnout zblízka do nitra jedné z největších duchovních osobností současného světa, zachytit ji ve chvílích radosti a štěstí stejně jako zaznamenat momenty každodenních smutků a zklamání. Ve filmu dává divákům možnost poznat dalajlamu nejen jako uznávanou duchovní a morální autoritu, která objíždí svět se svým poselstvím míru, ale také jeho civilní a neformální tvář a svérázný smysl pro humor. Přestože jsou vyjednávání o budoucnosti Tibetu a o možnosti návratu duchovního vůdce Tibeťanů zpět do vlasti mimořádně komplikovaná, dalajlama snáší ústrky ze strany čínské vlády již více než čtyřicet let s nekonečnou trpělivostí. Musí se přitom vyrovnat také s nesouhlasem některých radikálních tibetských hnutí, která mu vyčítají rezignaci na úplnou nezávislost Tibetu. Jak film ukazuje, životní zkušenost a především silné vnitřní přesvědčení v pravdu dávají tomuto fascinujícímu muži sílu všechna příkoří a obtíže překonat. Video není k dispozici
War/Dance – Světozor, velký sál, 15:30 h Každý rok se více než dvacet tisíc škol v Ugandě účastní národní hudební soutěže, v níž děti předvádějí umění tradiční hudby i tance svých kmenů. V roce 2005 postoupila do celostátního finále v Kampale škola ze severní provincie Patongo, rozvrácené dvacetiletou občanskou válkou. Odhadem dva miliony lidí a dvě stě tisíc sirotků přežívá v táborech, střežených vojáky před bandami rebelů takzvané Lord's Resistance Army. Do svých domovů se vrátit nemohou. Poetický dokument sleduje děti traumatizované letitým konfliktem na cestě za nečekaným hudebním triumfem. Mnohé z nich, jako Rose (13 let), Nancy (14 let) a Dominic (14 let), byly svědky popravy svých rodičů, či dokonce uneseny rebely a přinuceny k zabíjení. Dramaticky vystavěný příběh ale vypovídá o univerzální síle hudby, s jejíž pomocí mohou děti kmene Acholi unikat válečným bolestem a znovu nalézat svou důstojnost. Film zaujme svým vizuálně podmanivým výrazem, který skvěle podtrhuje hudební doprovod.
|
|
