17/03/08

KVALITNÍ HERCI V KVALITNÍCH HERCÍCH

Je těžší hrát někoho, kdo umí hrát, nebo někoho, kdo má divákům prezentovat úplnou frašku? A co když máte hrát v jednom díle oba posty? Zuzana Bydžovská a Bohumil Klepl v nové činohře divadla Ta Fantastika předvádí, že dokáží obstát na všech pozicích. V Hercích se totiž mísí divadelní realita s realitou skutečnou. A nejen to.

Steve a jeho žena Jo se ve svém bytě rozhodli uspořádat večírek pro přátele. Start se blíží, první hosté už přicházejí a dodělávají se poslední detaily. Jenže Stevova paměť je děravá jak strom po exkurzi termití rodinky. To, že si nepamatuje jména svých blízkých, se dá ještě lehce zakamuflovat, ale horší je, že na akci pozval i svého přítele Barneyho, který na seznamu návštěvníků vůbec být neměl. Barneyho nedávno opustila manželka a právě ta má tento večer dorazit a představit svého nového milence. Steve a Jo tak začnou urychleně hledat způsob, jak zabránit setkání Barneyho se svojí ženou a jejím zajíčkem. 



Podle první třetiny vypadají Herci jako další komediální hra plná omylů, zádrhelů a groteskních póz. Jenže v ní něco nesedí. Třeba pronášení stejných replik několikrát za sebou, podivné pobíhání za kulisami a fakt, že se naráz předvede vždy jen dvojice postav. Návštěvník nové činohry divadla Ta Fantastika může být náležitě zmaten, ale vše se vysvětlí po první pauze. Scéna se obrátí a my pozorujeme stejnou hru, avšak ze zákulisí. Zjišťujeme přitom, že jsou všechny chyby zapříčiněny spoustou nepříjemných náhod ze „skutečného“ života herců. A tyto náhody se stupňují do absolutní frašky, kdy se hru pro sedm lidí snaží improvizací zachránit dva.



Herci si se skutečným návštěvníkem vlastně hrají sofistikovanou hru. Účelově diváka matou, aby ho následně rozesmáli kvalitními situačními fórky. Vtípky ale vycházejí právě z toho, že jsme celou třetinu předpokládali něco úplně jiného, a tak trochu se tedy smějeme vlastní nevědomosti. V divadle přece nikdy netušíme, co všechno se může dít za oponou. Příběh o dvou outsiderech má tedy před divákem neustále navrch a náležitě toho využívá. Těžko se ale dá celková hloubka zápletky popsat slovy, aby byla snadno pochopitelná. Musí se to vidět. Ostatně ani Michael Freyn, autor konverzačních komedií Číňani a Bez roucha, které byli inspirací právě pro Herce, prý po přečtení scénáře nerozuměl tomu, co se ve hře vlastně děje.



Režisér Petr Zelenka ale naštěstí na posty jediných dvou postav nasadil Zuzanu Bydžovskou a Bohumila Klepla. A toto zkušené duo se s extrémně těžkými rolemi porvalo velmi dobře. Dokáží vyvolat hurónský smích, dojmout dramatickými částmi z osobního života a záměrně poslat řadou převleků a bizarním přehráváním celou „hru ve hře“ do totální tragédie. Jen škoda, že všechny možnosti k použití zábavných hlášek nejsou naplno využity. Například když Bydžovská přechází z divadelní hry do té životní a okřikuje zapomnětlivého Klepla, scukla se její role do jednotvárného a v jejím podání rozpačitě znějícího „dělej“. Trochu více nápaditosti by neškodilo.

Herci v sobě ve výsledku ale mají nápaditosti dostatek. Je to povedená komediální hra se zajímavým a inteligentním přesahem, který se dá ignorovat i postavit do popředí. Záleží pouze na tom, po čem budou vaše smyslové buňky daný den toužit. V obou případech by však domů měly odcházet uspokojené. 

Další informace o představení zde



Napsal: Martin Čuřík

Foto: Josef Bárta