EDITH PIAF: VELKÝ PŘÍBĚH MALÉHO VRABCE

Předem snad důležité upozornění pro ty, kdo nejsou, tak jako já, právě vyznavači šansonů. Tento film je i pro vás! A co víc: může se lehce stát, že díky snímku režiséra Olivira Dahana nakonec tomuto hudebnímu žánru přijdete na chuť. Dahanovi se totiž podařilo vytvořit silný film, jehož další složky nestojí nikterak upozaděny za nesmrtelným zpěvem Vrabčáka z Belleville.

 

Životní příběh slavné francouzské zpěvačky je z těch, které si o zfilmování přímo říkají, tedy přesněji o něj pějí. Pokud by byla fabule tohoto filmu od začátku do konce dílem scénáristy, mohli bychom jej snad i nařknout z jisté nevěrohodnosti. Ze samého dna na nejzářivější vrchol a pak opět až téměř dolů; z malé špinavé holčičky, která projde výchovou matky alkoholičky, babičky vlastnící nevěstinec i otce pouličního artisty a která téměř oslepne kvůli zánětu rohovky, z prostořeké dívky, jež si vydělává zpěvem na nárožích a v pochybných barech, vyroste hvězda světového lesku. Její život je stejně intenzivní a plný radosti i smutku jako její písně: v písních se zrcadlí prožité zoufalství, láska i naděje a opačně právě hudba je tím jediným, co dokáže zpěvačku vytrhnout z beznaděje a vrátit jejímu životu smysl.

 

Paradoxně právě v síle tohoto příběhu, který by až příliš snadno mohl sklouznout k lacinému klišé, by se mohlo ukrývat hlavní úskalí. Režisér Dahan se mu naštěstí obratně vyhýbá a nepodléhá jednoduchému řešení, v němž by se mohl spolehnout na příběh samotný: nevypráví jej lineárně, ale prostříhává různé časové roviny a pomalu se prokousává časem ve stylu dva kroky vpřed, jeden krok zpátky. Film sice začíná dětstvím a končí na smrtelném loži, mezitím se však střídají scény z odlišných etap zpěvaččina života. Tím, že se vedle sebe ocitají momenty bídy a největší slávy, nadějné začátky a zoufalství nemocné a stárnoucí Edith, tímto mozaikovitým prokládáním vzniká zvláštní napětí, které zároveň rozbijí i posiluje dramatický oblouk více než dvouhodinového snímku. Slavné písně z něj vyrůstají pojednou zcela samozřejmě, jako by byly s filmem a životem hrdinky spojeny v jedno tělo. Když zazní slavná Non, je ne regrett rien (Ničeho nelituji), najednou cítíte se samotnou Edith Piaf, že právě to je ta píseň, na kterou jste opravdu čekali.

K výbornému námětu a invenčnímu scénáři a režii přidejte skvělý výkon Marion Cotillard, jejíž tvář si místo skutečné zpěvačky brzy bude vybavovat velká většina diváků, a máte tu zásadní důvod nejen jít do kina, ale po zhlédnutí filmu i toho, že budete písně Edith Piaf vnímat jinak a hlouběji než dosud. A pokud snad její písně milujete už teď, pak je samozřejmě účast povinná.

 Kde se hraje:
Cinema City Flora
Cinema City Zličín
Lucerna 
Village Cinemas Anděl - Cinema Europa
Village Cinemas Černý Most