KŘEČOVITÁ CRASH ROAD

„To je ňáký drsný,“ říká v jedné scéně Agáta Hanychová, představitelka hlavní role osmnáctileté Veroniky v novém českém filmu Crash Road. Ta věta by sama o sobě stačila na charakteristiku celého filmu. Prozradí o něm totiž téměř vše. Je tedy opravdu „drsný“, že může vzniknout tak děsivě hloupoučký a klišoidní příběh vlastně o ničem.

 Veronika měla být zřejmě typem holky ze špatné rodiny, rebelkou, která je zkoušená osudem a rozhodne se „jít proti němu“ tak, že vyrazí na cestu s cílem „hledat dobré lidi“. Pro teenagerovskou road movie to vůbec není špatný námět. Jenže režisér a scenárista Kryštof Hanzlík společně s Christianem Heinzem, který je autorem námětu a podílel se i na scénáři, to vzali za špatný konec. Jindy, jinde a s jinými tvůrci, může být téma boje proti osudu ve spojení s mladou ženskou hrdinkou ve filmu sázka na jistotu, tady se však zapomnělo na několik zásadnějších věcí. Na uvěřitelnost příběhu, charaktery postav a taky trochu té lidské přirozenosti.

 S Veronikou se setkáváme v období, kdy má skládat maturitu. Ředitel jí úspěšnou maturitu nabídne výměnou za sex. Veroničina matka (Pavla Tomicová) je alkoholička a domů si tahá chlapy různého ražení. Jeden z jejích otčímů (Bohdan Tůma) se nešťastně skácí z paneláku a zabije se. Otčímovy dluhy pak na Veronice vymáhá taxikář (Radek Kuchař) To všechno už Veroniku štve a Praha je navíc „mrtvá“,  tak chce „dělat nečekané věci“ Z domova se vydává na cestu za dobrodružstvím a láskou, místo toho ale potkává nevěrohodné postavy, které jí buď podkopávají cestu nebo se jí snaží dávat otřepané rady do života. Vysprchuje se v bytě vtipného prodavače-cestovatele, se kterým se seznámila ve vlaku (Miroslav Táborský) a zachrání mu život. Potká skupinku Dětí země a přiváže se s nimi ke stromu. Chce přenocovat u neznámých manželů, kteří si jí ale vyhlídli „do trojky“. Chvíli pracuje u benzínky, klátí do sebe panáky se smutnou nevěstou, přespí u dědy v lesní chaloupce a několikrát chce lítat.

Agáta Hanychová se sice snaží seč může, ale hloupý scénář už se zachránit nedá. Ten „boj proti osudu“ jí prostě nevěřím a myslím, že nebudou ani patnáctiletí, pro které je film určen.

Překvapivě ale snímek získal v říjnu cenu mladých diváků na festivalu filmů pro děti a mládež v německém Chemnitzu. Netuším teda, co děti tak zaujalo. Asi jak je Agáta nalíčená, co má na sobě (v každé kapitolce tak dva až tři modely), že umí dělat drsná gesta a jak se dovede vypořádávat s oplzlými chlapy. Možná také klipovité zpracování (snímek je nahráván na klasický film) a hudba kapely Landing Strip, což by byla ta lepší varianta.

 Všechno se děje na podkladě nemastném, neokořeněném a hloupém. Agáta se může líbit svým zevnějškem, ale její postava nemá charakter. Když sedí schoulená na střeše paneláku a kamarádovi-huličovi (Kryštof Hádek) říká: „Někdy je potřeba si trochu vylepšit svět…Abych se z toho všeho neposrala,“ říkám si, co tady v tom kině ještě dělám. 

 Výsledné podobě nepomůže už bohužel ani rozdělení do zbytečných kapitol, jejichž směšné názvy Agáta-Veronika předčítá způsobem, jakoby je slyšela poprvé. Kdyby měl film o jednu kapitolu více nebo o dvě či tři méně, divákovi to bude naprosto ukradené.

 Crash Road je prorostlý klišé a plný hloupých frází, které se snaží tvářit tak oduševněle, až je to směšné. Budete se trochu dusit, budete stále zvedat obočí, budete se chytat za čelo a kroutit hlavou. A možná dostanete křeč do nohy. Tak to alespoň vypadalo na novinářské projekci, kde byla přítomna i sama hlavní hrdinka. Ta novinářské vyjadřování nevydržela a ze sálu prchla ještě před koncem.

 Místa a časy projekcí naleznete zde

 

Tereza Mácová