20/11/09

ALICE IN CHAINS: GRUNGE JEŠTĚ ZCELA NEZEMŘEL...

Koncertní návrat Alice In Chains do ČR možná není tak velkou událostí jako prázdninový návrat Faith No More (Alice In Chains zde byly v roce 2006). Do velkého sálu Lucerny každopádně zavítá kapela, která ve své době ovlivňovala velmi podobné publikum...

I když výše zmínění Faith No More nikdy nespadli do v polovině 90. let tolik oblíbené škatulky „grunge“, měli k ní blízko alespoň okruhem stejných posluchačů. Za to Alice In Chains v tom jeli, jak se říká, naplno. Odkud odjinud by tedy mohla tahle parta pocházet, než ze Seattlu. Už v roce 1990 vydali rané album Facelift s hitem Sea Of Sorrow, ale to pravé mělo teprve přijít. Skutečně nezaměnitelný výraz našla Alice In Chains na albu Dirt, tajemném, temném, syrovém a neuvěřitelně celistvém.



Načasované to bylo skvěle - grunge se v té době vyprofiloval nejen jako impozantní hudební, ale i životní styl. Navíc rok předtím vydala Nirvana Nevermind, Pearl Jam Ten, Soundgarden Badmotorfinger, Stone Temple Pilots ve stejném roce zase svůj debut Core. Z mého pohledu je v kariéře Alice In Chains ještě zajímavé poloakustické a citlivé album Jar Of Flies, ale tam pro mne kapela v podstatě skončila, i když vydala ještě unplugged desku, další studiovku a živáky, popřípadě zpěvák Layne Staley si odskočil k projektu Mad Season společně s Mikem McCeadym z Pearl Jam.

Drogy k rokenrollu (i k grunge) vždycky patřily a v Alice In Chains se s tím nikdo ani tolik netajil. Ubohá frekvence koncertování byla do hojné míry způsobena „jistou indispozicí“ zpěváka Layna Staleyho. Ten si každopádně trochu předurčil osud už v písni Rain When I Die. V roce 2002 jej v jeho bytě našli až po 14 dnech od úmrtí způsobeném předávkováním heroinem a kokainem. Po jeho smrti museli skalní grungeoví fanoušci oplakat další ikonu tohoto stylu. Kapela se v roce 2005 však zvedá z prachu a začíná koncertovat s novým zpěvákem.



Málokdo už asi čekal letošní nové album Black Gives Way To Blue. To je profesionálním solidním výkonem, který neurazí. Ovšem také vás nevystřelí do nebes (pokud to po albu Dirt ještě vůbec jde...), ten bývalý drive stojící na střetu utahanosti vokálů a temně laděných hlubokých kytarách Alice In Chains rozhodně postrádá. Mám trochu pocit, že nový zpěvák skupiny William DuVall možná zbytečně napodobuje a vciťuje se do neopakovatelného hlasového projevu - stylu - zemřelého Layna Staleyho, namísto aby našel vlastní polohu. Na druhou stranu jakoukoli píseň poprvé uslyšíte, okamžitě se vám přiřadí k jejich charakteristickému zvuku a rukopisu. Nejzdařilejším a z pohledu tvorby kapely i alespoň trochu dobrodružným kouskem se mi zdá song When The Sun Rose Again. Sečteno a podtrženo, tohle je Alice In Chains, která nepotřebuje hledat nové cesty, protože jednou už našla vlastní a ta jí sedí nejvíce.



Jedna z posledních grungeových kapel Alice In Chains hraje ve velkém sále Lucerny 24. listopadu.

Další informace o kapele čtěte zde.

Tomáš Kůs