Knihovna Národního muzea je prezenční vědeckou knihovnou zpřístupňující své fondy ve studovně k badatelským účelům. Sídlí v hlavní budově Národního muzea a má osm oddělení. První - základní knihovna, obsahuje bohemikální tiskovou produkci od 19.století do současnosti. Druhé oddělení je sbírka rukopisů a starých tisků; třetí - oddělení časopisů, přestavuje nejúplnější sbírku svého druhu u nás, a je umístěno mimo hlavní budovu v tzv. Zámečku, bývalém místodržitelském letohrádku v Královské oboře v Praze 7. Čtvrté oddělení je specializované pracoviště pro fondy zámeckých knihoven v České republice; páté oddělení zpracovává a uchovává sbírky knižní kultury; šesté je pověřeno službami veřejnosti (studovna, výpůjční protokol, informační služby, reprografie) a sedmé zajišťuje doplňování odborné literatury pro knihovnu formou mezinárodní výměny publikací, nákupem i dary. Osmým oddělením je trvalá expozice Muzea knihy umístěná na zámku dr. Radslava Kinského ve Žďáru nad Sázavou. Expozice muzea je každým rokem doplňována aktuální výstavou. Ve vstupním prostoru knihovny v hlavní budově muzea se pravidelně střídají komorní výstavy z knihovních fondů.

Historie Knihovny Národního muzea začíná historií celého muzea, tedy rokem 1818. Počátkem všech sbírek budoucího muzea se staly dary knih a přírodnin z majetku jeho zakladatelů a mecenášů.Takto byl vytvořen základ fondů muzejní knihovny. U jejích prvních začátků stál odborník ve své době nad jiné povolaný - Josef Dobrovský. Prvním řádným bibliotékářem Knihovny Národního muzea byl od roku 1822 Dobrovského žák Václav Hanka. Hankovými pokračovateli ve funkci prvního bibliotékáře a správce knihovny byly po roce 1861 další významné osobnosti - Antonín Jaroslav Vrťátko(1861-1892), dr. Čeněk Zíbrt(1903-1928) a další.