Archiv

GALIMATYÁŠ: JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÝ BIÁŠ.

2009-12-03 18:36

Barevná a detaily přeplněná pohádka Jeana-Pierra Jeuneta o boji hodných bezdomovců se zlým zbrojním průmyslem tak trochu připomíná kreslenou grotesku, ačkoliv v ní hrají živí francouzští herci. Pokud máte rádi grotesky, pohádky a barevné a přeplněné věci, bude se vám určitě líbit – pokud jste střízlivějšího ducha, vzpomeňte raději jak dopadl tlustý pes, který snědl pejskovi a kočičce dort.

Od snímku, kde hned v úvodu zabije otce rodiny nášlapná mina, byste možná čekali něco trochu jiného. Brzy se však ukáže, že tato úvodní scéna nezadělává na nikterak drásavé drama, i když synka výše zmíněného otce o pár let později o byt i práci připraví a málem zabije zbloudilá kulka. To všechno je zde totiž hlavně kvůli tomu, aby bylo hned od začátku jasné, kdo je tu zlý a ošklivý a kdo je hodný.

Hodný je samozřejmě Bazil, který až do té nešťastné nehody s kulkou prodával v malém obchůdku na rohu a bavil se tím, že otvíral ústa podle dialogů ve starých filmech. Zbrojní průmysl jej však takto ošklivě obral nejen o rodinu, ale teď i o to zbývající, co dokázal vydobýt ve svém sirotčím životě (krom jakéhosi skromného tichého optimismu, zdá se), a on skončí na ulici. Zde se ho ujme v mládí málem gilotinovaný, nyní však zdá se již rovněž hodný stařík a dovede jej k jeho nové, adoptivní rodině, sestávající z řady bizarních postaviček, jako jsou kupříkladu hadí žena, živoucí kalkulačka, muž – dělová koule, výrobce mechanických hraček a černošský etnolog, kteří vespolek, chudě, leč šťastně žijí na idylické skládce kovového šrotu.
A ano, hádáte dobře, zlí zbrojně-průmysloví padouši, kteří ve vzteku rozbíjejí notebooky a zabíjejí mouchy, se budou ještě divit.

Schválně jsem nenapsal do perexu, že Jean-Pierre Jeunet je režisérem Amélie z Montmartru, jak to stojí na všech plakátech – když totiž od tohohle filmu budete čekat novou Amélii, budete nejspíš zklamaní. Galimatyáš se režisérovu asi nejznámějšímu filmu sice v lecčems podobá, najdeme tu tentýž důraz na detail, smyslovost, obsedantní zálibu v kategorizování a přepočítávání věcí a oslavu hodnosrdcatých outsiderů – ale bylo by nejspíš fér hned na rovinu říct, že Amélie je o dost lepší film, protože zná míru a má na rozdíl od Galimatyáše také jistou hloubku. Ale dost bylo Amélie, tu konec konců nerecenzuji…

Stejně tak by totiž bylo fér na rovinu říct, že ani Galimatyáš není špatný film – jen je, jak to říct, poněkud placatý. Teď nenarážím na vnější podobu s kreslenými groteskami z dob před nástupem 3D kina, ačkoliv i ta je poměrně zásadní. Mluvím o tom, že tohle zkrátka není film, který by se vám nějak zásadně zažral pod kůži a hlodal v hlavě, pokud nepočítám dočasnou dezorientaci u diváků, zvyklých na méně galimatyášovité snímky.

Jestliže však přistoupíte na hru a necháte se unášet proudem hravých hříček a v jádru jednoduchým pohádkovým syžetem o boji dobra a zla, bude se vám film nejspíš líbit a z kina snad budete i odcházet příslovečně pohlazeni po duši. U kačera Donalda nebo hloupého Honzy také nehledáte psychologii – z tohoto pohledu jsou lehce nahozené karikatury, jimiž je osazen Jeunetův film, plně dostačující.

Ano, jistě, dalo by se říct, že s tolika nápady by se snad dalo udělat víc a že také méně je někdy více a že by snad stačilo málo, aby z tohohle galimatyáše byl docela jiný film. Jenže to už by byl jiný film. A jiný film by nebyl tenhle film. Takže jestli chcete vidět jiný film, na Galimatyáš rozhodně nechoďte, a jestli chcete vidět galimatyáš, tak na něj jděte… Na Galimatyáš.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde








Foto HCE