|
|
PRAHOU PO STOPÁCH ANTONÍNA DVOŘÁKA
biografie, dokumentární
PRAHOU PO STOPÁCH ANTONÍNA DVOŘÁKA v Muzeu Antonína Dvořáka Prostory: Muzeum Antonína Dvořáka, Ke Karlovu 20, Praha 2 Výstava připomíná tvář Prahy druhé poloviny 19.století, zejména místa spojená s pobytem i četnými aktivitami skladatele. Prezentovány jsou lokality a budovy, v nichž se odehrál Dvořákův osobní i umělecký život od jeho příchodu do Prahy až do úmrtí v roce 1904. Návštěvník následuje Dvořáka po jeho různých bydlištích, „vstupuje“ do budov, ve kterých se odehrával tehdejší hudební život, prohlíží si instituce, s nimiž byl skladatel v kontaktu. Procházku Prahou 19. století umožňují dobové fotografie, občas i grafiky, drobné předměty ze skladatelova majetku i ukázka rukopisu skladby věnované Praze – Pražské valčíky. Kontakty: a_dvorak_museum@nm.cz 25. 4. 2007 – 30. 3. 2008 Muzeum A. Dvořáka, Ke Karlovu 20, 120 00 Praha 2 Výstava v Muzeu Antonína Dvořáka seznamuje s prostředím Prahy druhé poloviny 19. století, tedy s dobou skladatelova života ve městě. Dobové fotografie představují lokality a stavby spjaté s jeho bydlišti, osobním životem a místy působení. Sleduje také Dvořáka na jeho procházkách ve chvílích odpočinku (Karlovo nám., pražská nádraží, nuselské údolí). Návštěvník si tak může oživit atmosféru Prahy druhé poloviny 19. a začátku 20. století, kdy zde vznikala a poprvé zaznívala Dvořákova hudba. Dobové snímky jsou doplněny rovněž několika předměty ze skladatelova majetku. Některé z nich – vycházkové hole, vázanka – provázely A. Dvořáka při jeho skutečných cestách po Praze, jiné – busta R.Wagnera, část servisu – byly součástí jeho pražského bytu. Skladatelova vázanka, vycházkové hole a busta R. Wagnera jsou vystaveny poprvé. Výstava je rozdělena do čtyř tematických bloků. První evokuje proměnu Prahy z poklidného provinčního maloměsta ve velkoměsto s bohatým kulturním životem. Tento proces je doložen snímky bourání městských hradeb a budováním reprezentativních kulturních institucí emancipované české společnosti – Národního divadla (1868–1881), Rudolfina (1876–1884) a Národního muzea (1885–1890). K významným počinům náležela i dostavba katedrály sv. Víta, která dotvořila nejobdivovanější pražské panorama. Druhá část prezentuje skladatelova bydliště a budovy – kostely spjaté s jeho osobním životem. Dvořák, který prožil v Praze téměř 47 let, bydlel celkem na 7 adresách. Fotograficky lze doložit pět míst, bez větších změn jsou dochovány však pouze tři domy. Dvořák žil v Praze od mládí, takže není překvapivé, že zde byl v kostele sv. Jiljí biřmován (1858), v kostele sv. Petra na Poříčí se ženil (1873), spolu se sňatkem dcery Otilky oslavil stříbrné výročí vlastní svatby (sv. Štěpán, 1898) a v kostele sv. Salvátora se konal jeho pohřeb. Následující oddíl je věnován místům spojeným se skladatelovou bohatou profesní dráhou. Po připomenutí jeho studia na varhanické škole jsou prezentovány všechny jeho hudební profese – violisty v Prozatímním divadle a na koncertech továrníka J. Portheima, varhaníka v kostele sv. Vojtěcha, učitele hudby u obchodníka J. Neffa, úspěšného autora operních i symfonických skladeb a dirigenta i pedagoga pražské konzervatoře, jehož tvorba zněla v tehdejších divadlech i prvním pražském koncertním sále, kde se spolupodílel i na vzniku orchestru České filharmonie a kde byly prováděny skladby jeho žáků. Opomenuty nejsou ani Dvořákovy kontakty s Marií Červinkovou-Riegrovou, libretistkou oper Dimitrij a Jakobín, které ho zavedly do bytu politika Fr. L. Riegra, jehož interiér zůstal dochován dodnes. Poslední část je věnována místům, dokumentujícím skladatelův životní styl, osobní kontakty a záliby. Zatímco v 80. letech preferoval návštěvy pivovarů – k oblíbeným náležel zejména Černý pivovar F. Náprstka, později dával přednost kavárnám (U Karla VI.). Jeho čas byl velmi pečlivě rozdělen, i když příležitostně si našel čas pro přátele, k nimž náležel např. V. Náprstek nebo architekt J. Hlávka. Zejména v pozdějších letech měl ustálený životní rytmus. Při oblíbené ranní procházce parkem na Karlově náměstí naslouchal zpěvu ptáků; zpravidla směřoval do kostela P. Marie na Slovanech, kam se chodíval modlit. Poté někdy zamířil do nuselského údolí, které mělo tehdy ještě venkovský charakter. Nepochybně častěji směřovaly jeho kroky k nádraží Františka Josefa I. Podařilo se objevit kuriózní snímek dnes již neexistujícího zadního vchodu do tohoto nádraží, kam si „chodil sednout… ku vrátnému Antonínu Tokanovi“. V oblibě měl také již neexistující Vinohradské nádraží, které navštívil i krátce před smrtí. Část exponátů pochází z Národního muzea, ať již z Muzea A. Dvořáka, Českého muzea hudby, Historického muzea, Knihovny Národního muzea nebo z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur. Další exponáty laskavě poskytly rodina A. Dvořáka, Archiv hl. m. Prahy, Muzeum hl. m. Prahy, Národní památkový ústav, ú. p. a Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze dr. J. Tauerová, autorka výstavy ......................................................... Vstupné: základní 50 Kč
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
