článek a obrázek obrazu zde

Místo: Šternberský palác

01.04.2008 - 31.03.2009

V pravidelných intervalech prezentuje Sbírka starého umění Národní galerie v Praze v rámci expozice evropského umění ve Šternberském paláci návštěvníkům vybrané Dílo sezóny nebo Mistrovské dílo na návštěvě. Vždy jde o obrazy, která si díky výjimečné umělecké kvalitě nebo novým badatelským poznatkům zasluhují zvláštní pozornost. Po úspěšné prezentaci Rembrandtova Muže s baretem z londýnské National Gallery od května 2007 do ledna 2008 se tentokrát podařilo získat zápůjčku z tuzemské sbírky – nedávno nově objevené mistrovské dílo z Moravské galerie v Brně. 

Jde o mimořádně kvalitní Portrét dámy, který byl v Brně dosud vystaven jako dílo nizozemského malíře druhé čtvrtiny 17. století. Následné bádání ukázalo, že obraz je prací nejvýznamnějšího francouzského portrétisty 17. století, uznávaného dvorního malíře Philippa de Champaigne (1602 Brusel – 1674 Paříž). V jeho tvorbě se nachází téměř shodný, ale co do malířské kvality slabší portrét v Bowes Museum (zámek Barnard, Anglie). Model této podobizny mohl být na základě podrobně popsané kresby v Metropolitním muzeu v New Yorku identifikován jako portrét umělcovy manželky, Charlotty Duchesne (1613–1638). Malíř se roku 1628 oženil s tehdy patnáctiletou dcerou svého předchůdce v hodnosti dvorního malíře Nicolase Duchesnea. Prameny informují o velmi těsném osobním vztahu manželů a o velké bolesti umělcově z předčasné smrti milované ženy v roce 1638.

Brněnský obraz je unikátní z různých hledisek:

- je dosud jedinou známou originální prací Philippa de Champaigne v české veřejné sbírce. K její identifikaci dochází právě nyní, kdy – po velké monografické výstavě v Lille a v Ženevě – se osobnost a tvorba tohoto umělce stává v evropském kontextu skutečným objevem.

- jde o jeden z vzácných ženských portrétů v Champaignově díle. Absenci „žen velkého světa“ v umělcově dílně lze vysvětlit poctivostí, s níž přistupoval k zobrazení toho, co viděl. To tehdejší dámy odrazovalo.

- je výmluvným dokladem Champaignových uměleckých názorů. V nich se spojují prvky francouzského klasicismu a psychologická hloubka pohledu s naturalistickou přesností detailů, za něž umělec vděčí svým flámským kořenům. Po vyučení v Bruselu se roku 1621 devatenáctiletý malíř usadil v Paříži a setrval tu do konce života.

- je vzácným dokumentem umělcova soukromého zázemí. Bezprostřední vztah k modelu nabízí vysvětlení mimořádně vřelého, intimního výrazu podobizny, která proto v umělcově tvorbě zaujímá zvláštní postavení.

- v uměřeném oblečení ženy a ve šperku s křesťanskou symboliku se zrcadlí autorovo náboženské přesvědčení a mravní čistota. Umělec měl blízký vztah k asketicky smýšlejícímu jansenistickému konventu Port Royal poblíž Versailles, kterému také v roce 1648 svěřil obě své dcery.