|
|
23/04/08 PORTRÉT UMĚLCOVY ŽENY
Ještě před dvěma lety byla identita ženy z barokního obrazu sporná. V roce 2006 ale učinila kurátotorka Anja K. Ševčik zásadní objev a dokázala, že obraz namaloval nejvýznamnější portrétista 17. století - Philip de Champaigne. Zachytil na něm svoji ženu. Obraz, který Národní galerie vyhlásila dílem sezóny, si můžete prohlédnout ve Štenberském paláci na Hradčanském náměstí. Uvnitř foto. De Champaigne je klasickým příkladem self-made mana. Z dítěte chudých rodičů se díky vlastní píli a talentu vyšvihl na dvorního malíře a člena významné Královské malířské akademie. Nechávaly se u něj portrétovat politické špičky jako kardinál Richelieu nebo Ludvík XIII, od kterých také přijímal zakázky na výzdobu předních pařížských paláců. Zároveň byl ale silně věřící člověk a posledních deset let maloval jen členy svojí rodiny, ke kterým ho vázala citová pouta.  Charlottu Duchesne si vzal, když jí bylo 15 let. Mladý pár musel se svatbou počkat do smrti Charlottina otce, a de Champaignova zaměstnavatele, který jejich vztahu bránil. Dobové prameny informují o jejich velmi těsném vztahu, ale jejich štěstí nemělo dlouhého trvání. Za 10 let po svatbě Charlotta zemřela a de Champaigne se už nikdy neoženil. Brněnská kurátorka Anja K. Ševčik, která se zasloužila o určení autorství obrazu, má za to, že de Champaigne portrét maloval až po její smrti. Chtěl si svou milou zhmotnit aspoň na plátně.
Objev obrazu
Portrét dámy zaujal Anju Ševčik už na první pohled. V té době byl jen jedním z mnoha obrazů Moravské Galerie v Brně a nikdo neměl tušení, že jeho autorem je jeden z nejslavnějších portrétistů. Menší varianta portrétu se nachází v Anglii (Bowes Museum), ale pravděpodobně byla dílem některého z de Champaignových žáků a ve srovnání s brněnským originálem má nižší kvalitu. Ještě na začátku roku 2006 tvrdili kunsthistorici pravý opak. Průlom přišel až po objevu skicy, kterou téhož roku koupilo Metropolitní muzeum v New Yorku. Na skice byl objeven i nápis, podle něhož sloužila za předlohu obrazu sama manželka Philippe de Champaigne. Když Anja Ševčik objevila tuto zprávu v jednom z uměleckých časopisů, uvědomila si, že mají v Brně poklad. Navíc jde o obraz, který si oblíbila již dávno.
"Někomu by mohl portrét připadat na první pohled nudný, ale tak to rohodně není," říká Anja Ševčík. "Obraz je fascinující tím, jak spojuje protiklady, potkává se v něm skromnost s monumentalitou, blízkost s distancí." V uměřeném oblečení ženy a ve šperku s křesťanskou symbolikou se podle ní zrcadlí autorovo náboženské přesvědčení a mravní čistota.
Brněnský obraz je unikátní z různých hledisek:
- je dosud jedinou známou originální prací Philippa de Champaigne v české veřejné sbírce. K její identifikaci dochází právě nyní, kdy – po velké monografické výstavě v Lille a v Ženevě – se osobnost a tvorba tohoto umělce stává v evropském kontextu skutečným objevem.
- jde o jeden z vzácných ženských portrétů v Champaignově díle. Absenci „žen velkého světa“ v umělcově dílně lze vysvětlit poctivostí, s níž přistupoval k zobrazení toho, co viděl. To tehdejší dámy odrazovalo.
- je výmluvným dokladem Champaignových uměleckých názorů. V nich se spojují prvky francouzského klasicismu a psychologická hloubka pohledu s naturalistickou přesností detailů, za něž umělec vděčí svým flámským kořenům. Po vyučení v Bruselu se roku 1621 devatenáctiletý malíř usadil v Paříži a setrval tu do konce života.
- je vzácným dokumentem umělcova soukromého zázemí. Bezprostřední vztah k modelu nabízí vysvětlení mimořádně vřelého, intimního výrazu podobizny, která proto v umělcově tvorbě zaujímá zvláštní postavení.
- v uměřeném oblečení ženy a ve šperku s křesťanskou symboliku se zrcadlí autorovo náboženské přesvědčení a mravní čistota. Umělec měl blízký vztah k asketicky smýšlejícímu jansenistickému konventu Port Royal poblíž Versailles, kterému také v roce 1648 svěřil obě své dcery.
|
|
