Článek o opeře čtěte ZDE

DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA

Autoři: Jiří Suchý, Jiří Šlitr

Ústřední melodií jazzové opery je milostná píseň „Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám“. Prolíná se dějem v různých polohách, od poeticky a lyricky vážné, až k ironicky parodující a satirické. Její smysl v dějovém kontextu - jako vyznání lásky - určuje i název hry: procházka po této krajině by byla získaným miliónem liber opravdu dobře zaplacena.

V polovině 60. let 20. století byli autoři Jiří Šlitr a Jiří Suchý jednou z nejpopulárnější divadelně-hudební dvojicí s nezaměnitelným stylem svých inscenací, hudebním projevem a humorem. Volně navázali na tradici dvojic Jiřího Voskovce a Jana Wericha, poději Jana Wericha a Miroslava Horníčka, které vytvářely zábavní divadlo pro širokou veřejnost; ne však prvoplánovými prostředky, ale snahou najít vtip a humor v poezii, hudbě, v alegoriích a parafrázích na současné dění nebo na lidské vlastnosti a chování. V tomto podnebí vznikla v roce 1965 i jejich jazzová buffopera Dobře placená procházka, kterou o rok později převedl do filmové podoby režisér Miloš Forman.

Dnes se v Národním divadle scházejí alespoň dva z aktérů tehdejší úspěšné divadelní inscenace i filmové adaptace - Miloš Forman a Jiří Suchý - a vytvářejí spolu s dalšími tvůrci doslova hvězdný inscenační tým. Režisér Miloš Forman patří ke světově uznávané režijní špičce a na inscenaci se bude režijně podílet se svým synem Petrem Formanem. Hudebně dílo nastuduje též světově známá osobnost, dirigent Libor Pešek, někdejší šéfdirigent slavné Královské liverpoolské filharmonie.

Na přípravě Dobře placené procházky bude dále spolupracovat již osvědčený tým, který v Národním divadle vytvořil v roce 2003 mimořádně úspěšnou inscenaci opery Kráska a zvíře Philipa Glasse, a mezi ně patří výtvarník scény Matěj Forman ve spolupráci s Andreou Sodomkovou, výtvarník kostýmů Jan Pištěk a choreografka Veronika Švábová. Kráska a zvíře se stala doslova událostí celé české divadelní scény a získala prestižní Cenu Alfréda Radoka v kategorii scénografie roku.

Vzhledem k tomu, že se nezachovala původní instrumentace, tj. party jednotlivých nástrojů orchestru z roku 1965, bylo nutné pro nové uvedení v Národním divadle vytvořit novou instrumentaci. Tohoto náročného úkolu se zhostil mladý skladatel a dirigent Marko Ivanović.

Jiří Suchý se v nové inscenaci jazzové opery představí stejně jako před 40ti lety v roli Pošťáka, který vstupuje do hry neméně známou písní „Já přilepím si známku na čelo.“ Roli bohaté anglické tety ztvární dlouholetá jevištní partnerka Jiřího Suchého, zpěvačka, herečka a instrumentalistka Jitka Molavcová. V dalších rolích vystoupí např. Zuzana Stivínová, Bohuš Matuš, Zbyněk Fric, Jana Malá, Tereza Hálová, Tomáš Trapl a další.

Účinkují:

Uli: Bohuš Matuš / Petr Stach / Zbyněk Fric

Vanilka: Dáša Zázvůrková / Jana Malá

Advokát: Petr Píša / Tomáš Trapl / Lukáš Kumpricht

Listonoš: Jiří Suchý / Zbyněk Fric / Petr Macháček

Teta Brockefellerová z Liverpoolu: Jitka Molavcová / Zuzana Stivínová / Tereza Hálová

Hudební nastudování: Libor Pešek

Nová instrumentace: Marko Ivanović

Dirigent: Libor Pešek / Marko Ivanović

Režie: Miloš Forman / Petr Forman

Scéna: Matěj Forman

Kostýmy: Jan Pištěk

Výtvarná spolupráce : Andrea Sodomková

Choreografie: Veronika Švábová

Sbormistr: Pavel Vaněk