Duchaplná anglická komedie Williama Douglase Homea Ledňáček o vdově, sirovi a jeho komorníkovi, kteří se i ve vyšším věku dokáží těšit ze života.

Ve hře padne celkem desetkrát slovo golf. Našinec se asi podiví, na české poměry je to nezvykle hodně: ani sport samotný ani konverzace o něm se u nás stále ještě nepěstuje s takovou intenzitou jako v dějišti hry, tedy ve Skotsku. Pochopitelně.Víme, že už v roce 1457 zakázal skotský panovník Jakub II. královským výnosem jakýsi "gowf", a to z důvodů národní bezpečnosti: muži raději ve volném čase tloukli holemi do míčku, než aby se cvičili v lukostřelbě. Nevíme přesně, jak tehdy hra vypadala, nepochybně prošla za těch šest staletí podstatným vývojem, vášeň Skotů pro golf byla ovšem očividně stejná tehdy jako dnes. Zákazy se ze stejných důvodů opakovaly za Jakuba III. a IV. A byly stejně málo účinné.A výsledek? Na některých hřištích ve Skotsku se údajně hraje nepřetržitě od šestnáctého století. První sada "moderních" golfových pravidel se zachovala z roku 1744 - pochopitelně ze skotského Edinburghu. A i dnes si "zelený sport" získává stále nové a nové příznivce. Skotská tradice golfové hry je zkrátka dlouhá a bohatá. Vlastně nejdelší a nejbohatší na světě. A pro ty, kterým připadají jiná tradiční povyražení, jako hod břevnem nebo balíkem slámy, málo gentlemanská, zůstává už několik staletí jediným opravdu národním sportem. Nedivme se tedy, že postaršímu skotskému sirovi slouží jako jedno z nejvděčnějších konverzační témat.<b>Sir William vypravuje...</b>Pikantní historky ze života, cizího i vlastního, patří k anglickému odpoledni stejně neodmyslitelně jako porcelánová konvice s horkým černým čajem, trochu cukru a mléka, okurkové sendviče a tác máslových koláčků. Pro dramatika tvořícího tradiční konverzačku jsou takové dýchánky nedocenitelným inspiračním pramenem. Nejedna replika v Ledňáčkovi se zrodila nad čajovým stolkem v deštivém odpoledni.Sir William Douglas Home navíc patřil k těm vzácným hostům, kteří dokázali svým vyprávěním hravě zabavit i větší čajovou společnost. Snad proto, že se svůj suchý humor nebál obrátit ani sám proti sobě."Jednou jsme byli s Rachel, mou ženou, na večeři u přátel. Nijak zvlášť vzrušující večer, přijeli jsme, pojedli, poklábosili a kolem jedenácté se začali sbírat k odchodu. Během loučení najednou náš hostitel povídá: "Tak děkujeme za úžasnou večeři, Rachel." Nechápavě jsem ze zeptal: "Co, prosím?" "Přinesla jsem ji z domova," přispěchala s vysvětlením Rachel, "jejich kuchařka je na dovolené." "V tom případě se cítím oprávněn podotknout," nechal jsem se slyšet, "že ryba byla z nejodpornějších, jaké jsem kdy jedl." "Tu jedinou jsem obstaral já," opáčil náš hostitel.

Hraji: Alena Vránová, František Němec, Petr Kostka

Rezie: Ladislav Smoček,