Jsme dva, manželé, rodiče a divadelní kolegové zároveň.
V roce 2005 jsme sfoukli na piškotovém dortu teprve osm svíček, ač spolu pečeme už dobrých dvacet čtyři let (tedy, počítáme-li i první hokusy - pokusy na akademické půdě).

Panečku, jak ta někdy hořela pod nohama a zaváněla průšvihem! Omluvou nám budiž prodloužená telecí léta i to, že většina kuchtíků odmítá (snad ze zvyku) kopírovat recepty a finesy svých mistrů. To přichází až časem.

Cosi se na nás přilepilo i během dlouhé praxe v kamenné kuchyni (a nebyla vždy jen studená!), kterou jsme pak vyměnili za tu dnešní, polní.
To však neznamená, že by se nám i teď občas něco nepřipalovalo!

Ohoho, takoví šéfkuchaři ještě nejsme. Učíme se
stále a učíme se rádi. I když…Víme o tom, jak snadno a lacino lze děti nakrmit sladkým nic, které představuje prázdné a zbytečné kalorie. Tak takový snad Piškot není! I přes cukr obsažený v názvu, drží se osvědčených receptů: Správná volba koření probouzí smysly, lahodí oku i duši, zahání chmury a stesk, přináší úlevu nebo inspiraci.

Hledáme ty nejlepší ingredience, zkoušíme, vaříme (zásadně nikdy pouze z vody) a doufáme, že naše krmě půjde dětem k duhu, že je nikdy nepopálí a že jim v paměti zůstane chuť všeho, co jím s láskou servírujeme.

Nesmíme však zapomenout, že jejich potlesk, ta sladká smetana, nepatří jen nám.