Divadlo Na Fidlovačce se znovu otevřelo pro veřejnost 28. října 1998 – tedy po dvacetileté odmlce. Před slavnostním představením Tylovy a Škroupovy „Fidlovačky“ požádal Tomáš Töpfer o symbolické přestřižení pásky muže, který divadlu věnoval svůj celoměsíční invalidní důchod. Výjimečnost tohoto počinu byla v tom, že pan Bursík neuvidí na nuselské scéně jediné představení, protože je nevidomý…

Fidlovačka je divadlo bez státních dotací. Nemá stálý soubor herců – ti jsou angažováni vždy jen na konkrétní inscenaci. Přesto se v průběhu uplynulých sezon vytvořilo jakési „pevné jádro“, s kterým se v repertoáru už permanentně počítá. Divadlo Na Fidlovačce má samozřejmě svého stálého ředitele (Tomáš Töpfer, který působí i jako herec a režisér) a od ledna 2003 i uměleckého šéfa (režisér Juraj Deák). V čele Nadace Fidlovačka stojí herečka Eliška Balzerová.

Hlediště s kapacitou 521 míst má neopakovatelnou atmosféru, protože si i po rekonstrukci uchovalo ráz staropražské divadelní arény, která byla původně celá ze dřeva. Nyní jsou z přírodního dřeva především lavice s opěradly, které svým stupňovitým rozmístěním připomínají amfiteátr. Výhodou takto řešeného hlediště je nejen dobrá slyšitelnost ze všech míst, ale také optimální komunikace s hledištěm.

A právě o to jde znovuzrozené Fidlovačce především: Mít co nejužší kontakt s publikem a vést s ním živý dialog!