Archiv

Hello, Dolly!

2010-08-10 12:19

Divadelní prázdniny jsou v plném proudu, ale některá prkna, co znamenají svět, nezahálejí a dokonce hostí premiéry, jako v případě slavného muzikálu, který je hlavním lákadlem letošního METROpolitního léta hereckých osobností.

METROpolitního léto je už pevně zakotveno v pražském kulturním dění, ale dosud většinou představilo komornější inscenace. Hello, Dolly! je jistě nejambicioznějším projektem, produkovaným Studiem DVA.



Přišel jsem, jen půlku viděl jsem...
Je-li vám umožněno zhlédnout pouze druhou polovinu generálky, těžko můžete hodnotit celkový dojem z představení, soustředíte se na výkony jednotlivých protagonistů v dané alternaci, choreografii, scénu, kostýmy a hudební doprovod, i když určitý obrázek si lze udělat i o režii.



Z mála hodně
Protože nedávno běžel v televizi slavný film s Barbrou Streisand a Walterem Matthauem, neubráníte se srovnání. Omezený jevištní prostor nedisponuje možnostmi jaké má film. Nelze tu pro dokreslení obrazu použít působivě stylizované exteriéry, ani zinscenovat davové taneční scény, přesto se tvůrcům podařilo, i přes komornější ladění, uchovat nezaměnitelný Kellyovský styl, který především tanečními výstupy číšníků dělá z prostinkého příběhu nezapomenutelnou muzikálovou podívanou.



Děj šlape, čemuž napomáhá nemalou měrou svižná choreografie Renáty Suchánkové. Autoři scény Adam Pitra a Renata Weidlichová si poradili s omezeným prostorem jeviště a pro děj nevhodným přestavováním kulis, použitím multifunkční scény, k jejíž proměně v kupecký krám, hudební klub nebo newyorskou ulici dochází pomocí hudby a doprovodných zvuků. Živá kapela, doprovázející děj z balkónu nad restaurací, je pro vytvoření dobové atmosféry nepostradatelná.



Hvězda za hvězdu
Muzikál takového věhlasu, jakým se Hello, Dolly! stalo díky filmové adaptaci, znamená pro autory vždy velkou výzvu. Vsadit se tu musí vše na jednu kartu - na hlavní postavu, tudíž na její představitelku. Barbru Streisand nelze nahradit jen tak někým, a tak i na české divadelní scéně bylo třeba najít herečku odpovídajícího formátu, která bez problémů roli utáhne a diváky okouzlí. Ivana Chýlková je pro ni jako zrozená.

Ovlivnění filmovou Dolly je zřejmé, ale vůbec není na škodu. Dolly Ivany Chýlkové je stejně okouzlující i nesnesitelná jako ta v podání Barbry Streidand. Věříte jí, že její hlavní zbraní je jazyk, nabroušený, drzý, připravený omíláním svých pravd udolat každého. Jenže na muzikál by to nestačilo. To, že Ivana Chýlková bude zvládat i pohybovou část, u bývalé adeptky baletu tolik nepřekvapí, ale že si se ctí poradí i s pěveckým partem, už takovou samozřejmostí u činohereček není.



Co se týče výběru jejího protihráče Horáce Vandergeldera, je velmi příjemným překvapením alternující Josef Carda. Ten, ač vešel do povědomí diváků pitvořením na televizních obrazovkách ve společnosti Suchánka a Genzera, dokonale splynul s charakterní rolí škrobeného lakomce se srdcem nedobytným stejně jako jeho sejf.

Trochu moc crazy
Zásadní výtka se však týká změny charakterů některých postav, jimž byla odňata lidská důstojnost. Z prostších, naivních, ale slušných lidí jako je filmový Kornelius Hackel a jeho kolega se tu staly karikatury, jejichž laciným shazováním si autoři zřejmě chtěli pojistit přízeň publika. Tento trend zveličování a polopatismu na způsob amerických komedií, kde malé dítě uštědřuje lekci imbecilnímu zloději, se spolu se samoúčelnými vulgarismy bohužel šíří i českými divadly.



Pokud neznáte původní verzi, pak se oněm trapným scénám určitě zasmějete, pokud ano, pokazí vám to nejspíš dojem. Nemluvě o tom, že je tím shazována úroveň lidí doby, do níž je muzikál zasazen. Těžko by někdo zaměstnával modistku dloubající se v restauraci v nose, stejně jako byste nevěřili, že si lakomý obchodník bude držet příručího, který vypadá a chová se jako druhořadý sňatkový podvodník.

Podobně dopadla i Dollyina známá, která se, z poněkud ordinérní najaté herečky, jež v původní verzi přesto zvládla svou roli bohaté paničky Ernestiny Zámožné, proměnila v novém pojetí v přestárnou šlapku, zklamanou životem. Divákovi tak musí být protagonistů vedlejších rolí líto, přestože své herecké i pěvecké party zvládli, jako v případě Yvonne Přenosilové na víc než výbornou. Jsou tu vlastně jen pro pobavení a jen málokdo z diváků bude vnímat smutný podtext jejich obyčejných nezáviděníhodných životů.



Proměnu charakterů postav navíc podtrhují kostýmy, jež jsou směskou dobového oblečení a varietních kostýmů. Například umělecký záměr obout příručí do barevných botasek působí spíš jako (ne)skrytá reklama. O vymódění Ernestiny už není třeba dodávat vůbec nic.

Naopak nadsázka použitá u rekvizit a choreografie je správně vybalancovaná a vyvolává očekávaný účinek u diváků bez nátlaku.

Koho uvidíte
Jak už bylo řečeno Ivanu Chýlkovou v roli Dolly Leviové. Horáce Vandergeldera v podání Jaromíra Dulavy a Josefa Cardy, Kryštofa Hádka s Michalem Slaným jako příručího Kornelia Hackela, Simonu Babčákovou a Moniku A. Fingerovou v roli kloboučnice Ireny Mollové či Mojmíra Maděriče coby vrchního v Harmonii. V roli Ernestiny Zámožné se budou střídat dvě legendy české populární hudby Naďa Urbánková a Yvonne Přenosilová.



Režisérem muzikálu je Ondřej Sokol, dirigentem a autorem hudebního nastudování Kryštof Marek. Premiéry se uskutečnily 6. a 7. července. V srpnu se Hello Dolly! hraje ve Švandově divadle v těchto termínech:
16. – 19. 8.
22. – 25. 8.
29. – 31. 8.
Více info o muzikálu si přečtete zde.





Foto: Kamila Polívková, Tomáš Beran a Zuzana Ottová